Mezinárodní tým vedený českými výzkumníky vydal v jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů „Nature“ práci zaměřenou na lék používaný k léčbě alkoholové závislosti. Vědci prokázali, že se lék Antabus dá použít k léčbě rakoviny.
Tým výzkumníků vedený profesorem Jiřím Bártkem a dalšími kolegy z pěti zemí zkombinoval několik druhů výzkumu a zjistil, že levný lék disulfiram, po mnoho desetiletí prodávaný pod názvem Antabus a užívaný k léčbě alkoholové závislosti, má mimořádné protinádorové účinky.
Jejich práce vychází z epidemiologické studie provedené na dánských pacientech – alkoholicích, u nichž bylo zjištěno zhoubné rakovinové onemocnění. Ukázalo se, že pacienti, kteří i po nádorové diagnóze užívali disulfiram, měli výrazně menší riziko úmrtí než ti, kteří s užíváním léku přestali.
- Na tomto výzkumu se podílel mezinárodní výzkumný tým vedený výzkumníky z Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské Fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Celkem se do projektu zapojili vědci z pěti zemí světa – Dánska, Švédska, Švýcarska, USA a Kanady.
Tato data, která naznačovala možný protinádorový efekt disulfiramu, vedla k dalšímu výzkumu zaměřenému na působení léčiva na nádorové buňky. Ukázalo se, že disulfiram se v lidském těle za přispění mědi přeměňuje na jinou látku, která se shromažďuje v nádorových buňkách. V nich se váže na jeden protein, který pak přestává fungovat – jenže rakovinové buňky ho nutně potřebují k tomu, aby se vyrovnávaly se stresem.
Tento efekt vyvolaný disulfiramem je pro vědce přelomové zjištění. Umožňuje podle autorů studie v budoucnu cílenou léčbu touto látkou, a tedy jeho předepisování nemocným, u nichž je největší pravděpodobnost úspěšné léčby.
V tomto ohledu vědci, kteří se na výzkumu podíleli, pokračují v dalším bádání a účinky disulfiramu v kombinaci s mědí ověřují v další klinické studii, která je otevřená pro pacientky s metastatickým karcinomem prsu.
Jak funguje nová zbraň proti rakovině
Všechny buňky v těle se potřebují zbavovat špatných proteinů. Aby se jim to podařilo, využívají soustavu signálů, které si mezi sebou předávají molekuly v buňce. Říká se jí dráha – můžete si ji představit jako kostičky domina seřazené za sebou: když spadne první, shodí druhou a pak další a další.
- Antabus užívaný k léčení alkoholismu plní svoji úlohu již několik desetiletí. Lék neovlivňuje potřebu napít se, nemá žádné psychofarmakologické efekty. Jedná se o lék, který byl původně používán v léčbě střevních infekcí, avšak náhodně bylo zjištěno, že jeho interakce s alkoholem je velmi výrazná, a proto začal být používán v nynější indikaci. Lék může fungovat jako užitečná pomůcka u lidí, kteří se rozhodnou přestat pít alkohol, ale potřebují získat „pojistku“, která jim umožní plnou abstinenci od alkoholu dodržet.
- Disulfiram působí tak, že v kombinaci s alkoholem vyvolává poměrně výraznou, převážně oběhovou reakci. Jedná se o bolesti hlavy, závratě, pocity ztíženého dýchání, pocity tepla v hlavě, mravenčení v prstech, kolapsové stavy apod., při masivní reakci může dojít i k úmrtí v důsledku útlumu dechového centra. Lék tedy funguje jako dvojí bariéra – chemická (vyvolává výše popsanou reakci) a psychologická (vědomí, že požití alkoholu vyvolává uvedené symptomy, mi má pomoci, abych se alkoholu nenapil).
- Antabus je velice levný přípravek. Cena jednoho balení se pohybuje v současné době kolem 800 Kč. Balení obsahuje 50 tablet, tedy při běžné dávce 2 × 1 tableta týdně vystačí asi na půl roku. Měsíční náklady se tedy pohybují kolem 70 až 80 Kč.
Aby se buňky zbavovaly přebytečných nebo poškozených proteinů, využívají dráhu p97. Jedním z důležitých kroků této dráhy („kostiček domina“) je protein NPL4, který si můžeme představit jako jednu z kostiček domina. Když z řady dominových kostek jednu vytáhneme, zastaví se i pád všech dalších. A úplně stejně to funguje i u proteinů – stačí zablokovat jediný z nich a celý proces vůbec nemůže proběhnout.
Právě tohoto mechanismu využívá lék Antabus. Jeho účinná látka disulfiram se v lidském těle mění na jinou látku (přeměně pomáhá měď). Ta se pak nahromaďuje v nádorových buňkách – mají totiž větší hlad než normální zdravé buňky, a tak si berou víc živin. Zablokuje tím protein NPL4 a dominový efekt dráhy nemůže nastat.
Kdyby dráha p97 normálně fungovala, přesunuly by se vadné proteiny do cytoplazmy, kde by je buňka rozložila na jejich jednotlivé složky a pak by si z nich postavila nové proteiny.
Zato když dráha nefunguje, špatné proteiny se neovladatelně hromadí uvnitř buňky a buňka je ve stresu. Spouští proto mechanismus takzvané apoptózy – spáchá tedy jakousi buněčnou sebevraždu.
Staré léky na nové nemoci
Vývoj nových protinádorových léčiv je extrémně finančně i časově náročný. Slibnou alternativou je tedy využití již existujících a schválených léků na nová onemocnění.
Hledání nových uplatnění pro stará léčiva je zvláště atraktivní pro akademický výzkum s ohledem na podstatně menší náklady na jejich uvedení do fáze klinického hodnocení. Aktivní program hledání takových využití tak v současné době probíhá na mnoha špičkových akademických pracovištích, ale i v některých farmaceutických firmách.
