Byl přírodovědcem, biologem, augustiniánským knězem německé národnosti a od roku 1868 také opatem kláštera ve Starém Brně. Gregor Johann Mendel, který se narodil před 200 lety, 20. července 1822, v rodině nepříliš zámožného německého rolníka, se proslavil hlavně jako zakladatel nauky o dědičnosti – oboru, který se později začal nazývat genetika. Jím objevené zákonitosti se později uplatnily nejen ve šlechtitelství, ale v řadě dalších vědních oborů, zejména v medicíně.
Narodil se 20. července 1822 v Hynčicích v okrese Nový Jičín jako Johann Mendel. Matka byla Němka, otec byl napůl Čech. Jméno Gregor přijal až po vstupu do augustiniánského kláštera v Brně v roce 1843. To už měl za sebou studium filozofie na olomoucké univerzitě, později studoval též matematiku, fyziku, chemii a botaniku ve Vídni.
„Údělem člověka je stálé úsilí, šlechtění síly a cvičení schopností,“ napsal v básni v době středoškolského studia v letech 1834 až 1840.
Pokusy s hrachem
V tichu klášterních zdí prováděl Mendel od roku 1858 po deset let pokusy s křížením rostlin, především hrachu. Své poznatky o dědičné proměnlivosti, které shrnul do tří základních zákonů, později nazvaných Mendelovy zákony dědičnosti (o uniformitě míšenců, o štěpení znaků a o volné kombinovatelnosti vloh), publikoval v roce 1865 v časopise Brněnského přírodovědeckého spolku, ovšem bez ohlasu.
Teprve kolem roku 1900 dospěli nezávisle na sobě k témuž výsledku tři renomovaní badatelé (de Vries, Correns a Tschermak) a uznali Mendelovo prvenství. Jeho zákony se staly základem moderní genetiky a uplatnily se nejen ve šlechtitelství, ale i v řadě dalších vědních oborů, zejména v medicíně.
Mendel považoval proměnlivost rostlin za doloženou skutečnost. Byl první, kdo udělal významný diagnostický převrat, když jako první nehodnotil organismus jako celek, ale rozložil ho na jednotlivé znaky, které chápal jako dvě strany jedné mince – kupříkladu tvar zralého semene na jedné straně kulatý, na druhé hranatý. A posléze hodnotil přenos jejich vloh.
V jeho pojetí se u potomka neslévaly výchozí mateřská a otcovská buňka, ale sjednotily se vlohy pro jednotlivé znaky mateřské a otcovské rostliny. Novátorská diagnostická metoda umožnila Mendelovi vyhodnocení výsledků z křížení sedmi párů znaků u hrachu, z nichž všechna probíhala na principu dominance a recesivity protikladných znaků. Při párování protikladů při oplození využil princip komplementarity.
Víc meteorolog než biolog
Mendela si lidé nejčastěji spojují s biologií a genetikou, ve skutečnosti se ale více než těmto oborům věnoval meteorologii. Ze třinácti Mendelových publikací se jich devět týká právě meteorologie. V oboru patřil k respektovaným osobnostem – patřil mezi zakládající členy rakouské meteorologické společnosti, spolupracoval s vídeňskými kolegy a podílel se na budování meteorologické sítě v tuzemsku.
Předpovědi počasí se snažil zpřístupnit zemědělcům a vytvářel pro ně systém varování před bouřemi. Vedle počasí pravidelně zaznamenával i hladinu podzemní vody, sledoval množství ozonu v ovzduší, a dokonce zkoumal i jev, kterému se dnes říká městské tepelné ostrovy. A také pozoroval tornádo:
- Dne 13. října 1870 měli jsme v Brně příležitost pozorovat velmi vzácný jev, větrnou smršť neboli trombu a současně jsme se mohli přesvědčit o škodách, které tento zlomyslný povětroň může způsobit. Jakkoli impozantním se může toto hřmotné drama jevit z určité vzdálenosti, tak nebezpečným a nepříjemným se stává pro všechny, kdož s ním přijdou do bezprostředního styku. To poslední mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť větrná smršť z 13. října se přehnala nad mým bytem v klášterní prelatuře na Starém Brně, a mohu děkovat jen šťastné náhodě, že jsem to odnesl pouhým leknutím.
- Bylo to zmíněného dne několik minut před druhou hodinou odpolední, když se vzduch náhle tak ztemnil, že zůstalo jen matné pološero. Současně se budova ve všech částech prudce otřásla a začala se chvět, že dveře zavřené na kliku se otevíraly, těžké kusy nábytku se posunovaly a místy padala omítka ze stropů a zdí. K tomu se družil zcela nepopsatelný hluk, skutečně pekelná symfonie provázená řinkotem okenních tabulí, rachotem střešních tašek, které byly roztříštěnými okny vrženy až na protější zdi místnosti…
- Jakmile se prach trochu usadil, pohled z okna mi brzo pomohl odkrýt nepřítele; byla to větrná smršť takového tvaru, jak jsem ji znal z obrázků a popisů…
Podle profesora Huga Iltise se Mendel věnoval meteorologii možná ještě s větším nasazením než genetice. Pokusy s křížením dělal jen do roku 1871, ale v meteorologických pozorováních pokračoval až do 31. prosince 1883, tedy prakticky až do své smrti.
V jeho meteorologickém deníku jsou k vidění zápisky z konce prosince 1883, na nichž je patrný roztřesený rukopis při zapisování hodnot tlaku. Z poznámek na lístcích diktoval Mendel údaje o teplotě ještě i osudného 6. ledna 1884, kdy zemřel.
Dobročinný samotář
Podle odborníků byl Mendel introvertem, přemýšlivým vědcem, jenž byl zvyklý být sám. Na titulní stranu učebnice meteorologie z roku 1850 si poznamenal: „Kdo nedovede být sám, není ani usmířen sám se sebou.“
Mendel měl velmi rád svou rodinu, jeho vztah zejména k matce se dá vyčíst z dochovaných dopisů, které psal z Brna či z Vídně domů. Byl také velmi štědrý a dobročinný. Své mladší sestře Terezii nikdy nezapomněl, že mu svým darem pomohla dostudovat, a později, když se mu dařilo dobře, podporoval až do konce svého života na studiích její tři syny.
V roce 1868 se ve starobrněnském klášteře volil nový opat a Mendel byl jedním z kandidátů. Uvědomoval si, že by to pro něj znamenalo i zlepšení jeho materiálního postavení, přitom ale nemyslel na sebe. Při odjezdu z Hynčic před volbou opata svým blízkým řekl: „Děti, modlete se! Jestli se stanu prelátem, tak budu moci pro vás více udělat.“
V ústraní kláštera se stýkal jen se svými příbuznými a malým okruhem přátel a neudržoval rozsáhlejší korespondenci. Ve svých dopisech domů nikdy nehovořil o sobě ani o tom, čím se zabývá. V jednom z dopisů rodičům z roku 1853 jen poznamenal: „Jsem v jednom kuse zdráv a pilně studuji; další se ukáže, jak doufám.“
Mendel zemřel 6. ledna 1884 v 61 letech v Brně. Rekviem v kostele dirigoval později světoznámý skladatel Leoš Janáček. V den jeho pohřbu se zúčastnily pompézního smutečního průvodu na brněnský centrální hřbitov tisíce lidí. Kromě duchovních a významných veřejných činitelů bylo na pohřbu také mnoho chudých, pro které byl Mendel svou velkou dobročinností často jediným pomocníkem a zachráncem.
Stopy génia
Mendelovo jméno má od roku 1995 v názvu univerzita v Brně, která je nejstarším vysokým zemědělským a lesnickým učením v českých zemích a byla založena v roce 1919.
V roce 1976 o něm režisér Jiří Bělka natočil životopisný film Strom vědění dobrého s Karlem Högerem v hlavní roli.
V průběhu června 2021 byly na brněnském ústředním hřbitově z augustiniánské hrobky exhumovány kosterní pozůstatky Gregora Johanna Mendela a tři měsíce je zkoumal tým vědců. Tento výzkum je součástí programu oslav 200. výročí Mendelova narození v roce 2022.
