Až metr dlouhý parazit trápil ještě před půlstoletím velkou část Afriky. Podle nové zprávy se ho může již brzy podařit vymýtit – navzdory tomu, že lidstvo proti němu nemá lék ani očkování.
Ještě v osmdesátých letech dvacátého století trpěly miliony lidí v Africe drakunkulózou, nemocí způsobenou parazitem vlasovcem medicínským. Červovitý tvor dokázal infikovat skrze nakaženou vodu prakticky každého, kdo žil v postižených oblastech. Nemoc sice nebyla většinou smrtelná, přinášela ale obrovské utrpení.
Vloni bylo zaznamenáno pouhých 13 případů. Lidstvo se tedy zřejmě blíží k hranici, kdy vymýtí další chorobu – teprve druhou po pravých neštovicích.
Carterovo centrum (založené bývalým americkým prezidentem Jimmym Carterem) informovalo, že počet nakažených je dlouhodobý a stabilní. Roku 2019 lékaři zaznamenali 54 případů, v roce 2020 jen 27 případů a roku 2021 bylo potvrzeno 15 nakažených.
Podle zprávy centra je tak lidstvo vymýcení nemoci letos blíž než kdykoliv předtím. Povzbudivé je i to, že se zmenšuje geografický areál parazita – nemoc se vloni vyskytovala jen v Čadu, Jižním Súdánu, Etiopii a ve Středoafrické republice.
Bez léku a vakcíny
Tato parazitární infekce způsobená červovcem medínským se přenášela pitím nakažené vody – larvy červů infikují drobné korýše, kteří žijí ve sladkých vodách. Pokud se člověk takové vody napije, miniaturní korýši se v jeho útrobách rozloží – a larvy červů se pak dostanou do míst, kde se jim daří.
Proniknou bez větších problémů stěnou střeva až ke kůži, kde se usadí a rostou. Samice může přitom měřit až sto centimetrů. Tím vzniká obří mokvající puchýř, který přibližně po jednom roce praskne a uvolní nejen červa, ale i tisíce jeho larev. Nemoc je nepříjemná v tom, že puchýře se snadno infikují bakteriemi nebo plísněmi, samotný parazit může způsobovat horečky, bolesti, ale i průjmy a závratě.
Proti této chorobě neexistuje žádná přímá léčba a nepodařilo se vyvinout ani žádné účinné a bezpečné vakcíny. Pokud k eliminaci drakunkulózy dojde, pak to bude první nemoc, kdy se to povedlo bez vakcíny nebo léku.
Umožnily to nevládní a neziskové organizace, jako je právě Carterovo centrum, jež desetiletí spolupracovaly se Světovou zdravotnickou organizací.
Celou tu dobu zvyšovaly v postižených zemích povědomí o nebezpečnosti a vlastnostech nemoci. Investovaly do systémů pro filtraci pitné vody a obecně do ochrany vodních zdrojů před kontaminací. A fungovalo to. Ještě v době před naší sametovou revolucí byla drakunkulóza rozšířená ve dvacítce zemí světa a ročně se našlo kolem 3,5 milionu případů.
Ani nyní samozřejmě není vyhráno. Experti se bojí zejména zhoršení politické situace v zasažených zemích. Ví se, že právě tyto otřesy mohou snadno narušit koordinované snahy lékařů i dobrovolníků. „Pokračujeme ve studiu cest, jak tuto nemoc porazit a předcházet jí. Nezastavíme se, dokud nezmizí poslední vlasovec,“ dodal Adam Weiss, ředitel programu pro vymýcení této choroby.
