Když lidé v pravěku začali využívat koně, změnilo to svět. Dokázali překonávat obrovské vzdálenosti, stali se mobilními a rychlými. Mohli pronásledovat jinou kořist, dokázali lépe hlídat stáda dobytka – ale také se jim snadněji vedly války. Kdy a jak si ale člověk koně ochočil, stále není jasné; v novém výzkumu se vědci pokusili najít důkazy novým způsobem.
Lidé žili s koňmi po boku možná i celá tisíciletí, než se na nich naučili jezdit. Nejdřív je využívali na maso a mléko, teprve mnohem později jako dopravní prostředek. Kdy k tomu obratu došlo, se ale špatně zjišťuje, protože koňské kostry vypadají pořád stejně a archeologické důkazy nejsou příliš vypovídající. A tak se američtí archeologové z Coloradské univerzity v Boulderu podívali na jiný zdroj informací. Na kostry lidské.
Každý, kdo strávil nějaký čas v sedle, ví, že jízda na koni může být pro tělo náročná. Vědce zajímalo, jestli až tak, že by mohla změnit vzhled kostry. To by pak poskytlo důkazy o tom, kdy si lidé oře osedlali. Jenže nový výzkum ukázal, že je velmi složité takovou souvislost najít.
Archeologové na základě studia stovek koster dospěli k závěru, že jízda na koni může skutečně zanechat stopy na lidských kostrách. Typickým důkazem je nenápadná změna tvaru kyčelního kloubu. Tyto změny ale bohužel samy o sobě nemohou odhalit, jestli lidé během svého života jezdili na koni. Podobně totiž může změnit lidské kosti i řada dalších činností, například dlouhé sezení.
„V archeologii je jen velmi málo případů, kdy můžeme určitou činnost jednoznačně spojit s kosterními změnami,“ vysvětluje Lauren Hoseková, která výzkum vedla, v článku v odborném časopise Science Advances. Přesto podle ní výsledky mohou mít význam pro vědce, kteří se zabývají otázkou, kdy lidé poprvé domestikovali koně. A dokonce možná mohou zpochybnit klasikou archeologickou hypotézu, která se to pokouší vysvětlit.
Kurganští koňáci
Nejstarší nezpochybnitelné důkazy o tom, že lidé využívali koně k dopravě, pocházejí z doby kolem roku 2000 před naším letopočtem. Kolem ruského pohoří Ural totiž už na začátku dvacátého století vědci objevili pozůstatky koní, postrojů a vozů staré asi 4000 let.
Proti těmto faktům ale stojí takzvaná kurganská hypotéza, jež naznačuje mnohem starší dějiny jezdců. Konkrétně asi o dva tisíce let. Tvrdí, že už před šesti tisíci lety cválali na koňských hřbetech lidé žijící u Černého moře. Lidé z jámové kultury se díky ovládnutí koní měli být schopní rychle přesunovat a díky tomu také mohli šířit indoevropský prajazyk, tedy řeč, z níž se později vyvinuly jak čeština nebo slovenština, tak i němčina, angličtina a další jazyky.
Zjednodušeně: bez koní si řada badatelů umí jen těžko představit tak rychlé šíření indoevropských jazyků. Hypotéze se říká kurganská proto, že jako kurganská se někdy označuje i tato kultura – podle stejnojmenných mohyl, do nichž pohřbívala své mrtvé. Nedávno vědci přinesli nové důkazy z doby kolem roku 3500 před naším letopočtem, že právě Kurgani byli první, kdo si koně ochočil – důkazem bylo právě opotřebení nalezené na jejich kostech.
Prolhané boky
V nové studii ale teď archeologové varují, že to není tak jednoduché. Podle Hosekové totiž lidská kostra reaguje během let na spoustu vlivů, menších i větších. A interpretace těchto změn je nesmírně obtížná. Jedním z příkladů je kyčelní kloub.
Už vědci ve výše zmíněné rok staré studii konstatovali, že při dlouhodobém ohýbání nohou v kyčli, například při dlouhých jízdách na koni, může dojít k tření kloubu a jamky kyčelního kloubu. Toto tření může časem způsobit, že se kulatá jamka kyčelní kosti protáhne nebo získá oválný tvar. Hoseková ale na základě výzkumu soudí, že za stejnou změnu může být odpovědná i jiná činnost spojená s koňmi.
Starověké národy pravděpodobně zapřahaly koně do vozů a dvoukolek stovky a možná i tisíce let před tím, než se úspěšně posadily na jejich hřbety. „Časem mohl tento opakovaný, intenzivní tlak způsobený tímto pohybem v ohnuté poloze způsobit změny na kostře,“ míní vědkyně. A má i důkazy. Podobné změny totiž našla i například na kostrách katolických řeholnic z 20. století.
Podle zprávy ze září 2024 byla celá řada kurganů poškozená nebo dokonce úplně zničená během ruské invaze na Ukrajinu. Ruské jednotky je totiž využívají jako výhodné pozice v terénu, na něž umísťují zejména svoje dělostřelecké pozice.
Výzkumníci z projektu Ukraine Conflict Observatory popsali nejméně dva takové případy, které se týkají mohyl v oblasti Záporoží.
Ty sice nikdy nejezdily na koních, ale podnikaly dlouhé jízdy vozy po americkém Západě. „Samotné lidské kostry proto nemohou sloužit jako dostatečně silný důkaz,“ říká archeoložka. „Musíme tato data spojit s důkazy, které přicházejí z genetiky a archeologie, a také s pohledem na pozůstatky koní,“ dodává. Kurganská hypotéza je tedy podle ní dost slabá a není schopná sama o sobě dokázat, že by lidé jámové kultury uměli jezdit na koních.
