Lékaři ve vatikánské dětské nemocnici Bambino Gesù úspěšně rozdělili dvouletá siamská dvojčata, která byla srostlá zadní částí lebky. O operaci, která se uskutečnila už začátkem června, informovala nemocnice teprve nyní, uvedla agentura ANSA. Holčičky ze Středoafrické republiky finální osmnáctihodinovou operaci v pořádku přestály a daří se jim dobře.
Děvčátka pojmenovaná Ervina a Prefina se narodila ve Středoafrické republice v červnu 2018. Už krátce po narození společně s matkou putovala do Itálie, kde lékaři začali plánovat složitý proces jejich rozdělení. Operace byla obzvláště složitá proto, že děti byly neobvykle srostlé v oblasti zadní části lebky, a sdílely tak lebeční kost a částečně i žilní mozkový systém. Siamská dvojčata srostlá v oblasti hlavy bývají častěji spojená v oblasti temene, kde není rozdělení tak riskantní.
Holčičky postupně absolvovaly tři operace, přičemž teprve při té poslední 5. června je lékaři definitivně oddělili. Nyní se dětem daří dobře a v nemocnici minulý týden oslavily druhé narozeniny. Podle primáře oddělení pediatrické neurochirurgie Carla Marrase budou malé pacientky po nezbytné rehabilitaci moci vést normální život.
Co jsou siamská dvojčata?
Jako siamská dvojčata se označují dvojčata téhož pohlaví, která jsou srostlá ve stejných partiích těla. Toto pojmenování je odvozené od slavných „siamských bratrů“ Enga a Čanga Bunkerových původem ze Siamu (dnešní Thajsko), kteří přicestovali roku 1829 do Evropy, aby mohli být operováni ve Francii. Tato operace se ale nakonec neuskutečnila, protože byla na tu dobu příliš náročná – a tedy i příliš riskantní.
Tento případ tehdy zaplnil stránky evropských novin, příběh dvou osob spojených v jedno tělo jejich čtenáře nesmírně zaujal. Nebyl to ale první příklad siamských dvojčat – existuje celá řada historických svědectví o podobných osudech. Ten vůbec nejstarší byl zaznamenán už roku 942 v Konstantinopoli.
Tato porucha se objevuje přibližně u jednoho z 50 tisíc těhotenství, ale reálně je případů mnohem méně – jen malá část dětí se totiž narodí živá a asi polovina ze živě narozených párů dvojčat umírá záhy po porodu.
Existuje celá řada způsobů, jak mohou být tato dvojčata srostlá – kromě hlavy to může být i v oblasti hrudníku nebo dolní části zad. Mnohdy děti sdílí i některé orgány a tedy i životně důležité funkce. Čím propojenější jsou, tím náročnější je chirurgický zákrok, který je nutný pro oddělení. Poprvé se to podařilo roku 1952 ve Spojených státech amerických.
