Když na nebi zazářila krvavě rudá hvězda jasnější než Měsíc v úplňku, začal život na Zemi vymírat. To není upoutávka na nový sci-fi film, ale možný scénář, se kterým pracují astrofyzici.
Vědci z Illinoiské univerzity přišli s hypotézou, která naznačuje, jak mohla před třemi sty miliony lety exploze vzdálené supernovy způsobit jedno z největších masových vymírání na naší planetě.
Na konci devonu, tedy před 359 miliony let došlo na Zemi k události, která způsobila vyhynutí asi tří čtvrtin všeho živého, co na planetě žilo. Příčiny jsou nejasné – přisuzují se erupcím sopek, dopadům asteroidů a dalším jevům.
Astrofyzik Brian Fields si myslí, že velkou roli mohla hrát i exploze supernovy. Popsal to se svým týmem v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences. Vycházeli ze studie kamení z přelomu devonu a karbonu. V něm se totiž dochovaly spory, které vypadají jako spálené ultrafialovým zářením. A něco takového se mohlo stát jedině tehdy, pokud by nefungoval přirozený štít planety proti radiaci – tedy ozonová vrstva.
„Ozonovou vrstvu může zničit i řada jevů na Zemi – od rozsáhlé sopečné činnosti až po globální oteplování, ale je sporné, jestli pro ně máme v této době důkazy,“ uvedl profesor Fields. „My místo toto navrhuje, že mohlo jít o důsledek exploze supernovy vzdálené od Země asi 65 světelných let,“ uvádí vědec.
Vědci vyloučili všechny ostatní možné příčiny zničení ozonové vrstvy, jež by mohly přijít z vesmíru, ať už by to byly dopady meteoritů, sluneční erupce, nebo silné záblesky gama záření. Všechny by trvaly jen krátkou dobu, a nemohly by tedy zřejmě způsobit trvalejší poškození ochranného ozonového štítu, k němuž podle fosilních důkazů došlo.
Zato supernova je podle autorů výzkumu úplně jiný případ. Prvním úderem, který by Zemi její exploze uštědřila, by byla záplava smrtícího ultrafialového, rentgenového a gama záření. Pak by naši planetu zasáhly zbytky explodující hvězdy, což by ji vystavilo ozáření na dobu, která by poškodila ozonovou vrstvu na sto tisíc let.
Podivné vymírání
Pokles biodiverzity, který vymírání předcházel, ale trval asi 300 tisíc let. A tak astrofyzici uvažují o tom, že mohlo dojít dokonce k několika explozím supernov najednou krátce po sobě.
„Je to naprosto možné – masivní hvězdy se často vyskytují v blízkosti jiných masivních hvězd, takže je možné, že po první explozi došlo k dalším,“ uvedli autoři výzkumu.
Vědci nyní pro tuto hypotézu hledají důkazy; mohly by se jimi stát izotopy plutonia-244 a samaria-146, které se na Zemi přirozeně nevyskytují. Ve vrstvách z doby devonského vymírání po nich ale zatím nikdo nepátral.
Supernova se přitom v relativní „blízkosti“ Země nachází i nyní. Je to Betelgeuse, která může explodovat podle odhadů v horizontu tisíců let. „Je víc než 600 světelných let vzdálená, a leží tedy daleko za hranicí 25 světelných let, která by byla smrtící,“ doplňuje Adrienne Ertelová, která se na výzkumu podílela.
