Jako ježek bez klece. Vědci hledají, jak opravdu vypadají černé díry

Přestože se už několik let daří získávat snímky černých děr, podle vědců to nejsou samotné díry, jen jejich stíny. Díky novým datům se pokoušejí vytvořit modely toho, jak by mohly tyto objekty vypadat.

Popisy černých děr se dělí na dvě kategorie – buď jde o až poetická vyprávění o dírách v časoprostoru, zborcené realitě poskládaná v nekonečně husté hmotě, anebo složité rovnice, které jsou v podstatě pro většinu lidí nepochopitelné. Ale jak ve skutečnosti vypadají?

Teprve před několika lety zveřejnili vědci snímky černých děr, které veřejnosti vyrazily dech, ale ty o podobě černých děr vlastně říkají pozoruhodně málo. „To, co vidíte na těchto snímcích, není samotná černá díra, ale spíše horká hmota v jejím bezprostředním okolí,“ vysvětluje profesor Luciano Rezzolla, který spolu se svým týmem z Goethe University ve Frankfurtu sehrál klíčovou roli v těchto objevech. „Dokud se hmota stále otáčí mimo horizont událostí – než je nevyhnutelně vtažena dovnitř – může vysílat poslední signály světla, které můžeme v zásadě detekovat.“

Stín temnoty

Snímky černé díry tedy neukazují přímo ji, ale v podstatě spíše její stín. Tento objev otevřel možnost podrobně prozkoumat teorie, které stojí za těmito extrémními kosmickými objekty, a pokusit se odvodit od tvaru stínu a dalších informací opravdovou podobu černé díry.

Základem je stále ještě sto let stará Einsteinova obecná teorie relativity, která se považuje za zlatý standard ve fyzice, pokud jde o popis prostoru a času. Předpovídá existenci černých děr včetně jejich zvláštností, jako je takzvaný horizont událostí, za nímž mizí vše, co ho překročí, z vesmíru – podle některých hypotéz dokonce i informace.

„Existují ale i jiné, stále hypotetické teorie, které také předpovídají existenci černých děr. Některé z těchto přístupů vyžadují přítomnost hmoty s velmi specifickými vlastnostmi, nebo dokonce porušení fyzikálních zákonů, které v současné době známe,“ říká Rezzolla.

Spolu s kolegy z Tsung-Dao Lee Institute v Šanghaji představil tento frankfurtský fyzik v časopise Nature Astronomy novou možnost, jak tyto alternativní teorie ověřit a zjistit, jak by mohly černé díry vypadat – respektive jestli má vůbec smysl snažit se tyto objekty vůbec popsat nějakým tvarem. Zatím k něčemu takovému chyběla vědcům data.

Einstein měl nejspíš opět pravdu

Díky tomu teď astrofyzici představili první komplexní popis toho, jak se různé typy hypotetických černých děr odchylují od teorie relativity a jak se to odráží v jejich stínových obrazech. Vycházeli přitom z trojrozměrných počítačových simulací, které replikovaly chování hmoty a magnetických polí v zakřiveném časoprostoru obklopujícím černé díry. Z těchto simulací pak vědci vygenerovali syntetické obrazy zářícího plazmatu.

Právě jeho „chapadla“ nebo „vlasy“, které kolem černé díry šlehají, mohou připomínat v simulacích tvar slavného hlavolamu Jaroslava Foglara ježek v kleci – jen bez klece. Ukazuje to prostřední sada snímků na úvodní fotografii článku.

Dokázali tak něco, co až doposud věda neuměla: změnili černé díry na testovatelné objekty. Výsledky jsou zatím vzhledem k tomu, že jde o první takový pokus, velmi nejisté, ale nejlépe v nich vychází modely založené na Einsteinově teorii. Několik velmi exotických možností už dokonce vědci dokázali vyloučit.

Například je nepravděpodobné, že by dvě černé díry v centru M87 a v srdci naší Mléčné dráhy byly takzvanými nahými singularitami, tedy hypotetickými černými dírami bez horizontu událostí nebo červími dírami (tedy jakýmisi zkratkami, které propojují dvě místa v časoprostoru) – to jsou jen dvě z mnoha dalších teoretických možností, které je třeba ověřit.

„I zavedená teorie se musí neustále testovat, především u tak extrémních objektů, jako jsou černé díry,“ dodává fyzik.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
23. 5. 2026

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
23. 5. 2026

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.
22. 5. 2026
Načítání...