Biologicky rozložitelné plasty nejsou v přírodě bez rizika, kromě jiného mohou negativně ovlivnit vodní režim či růst rostlin. Upozorňují na to vědci z výzkumné skupiny Půdní ekologie Ústavu agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, kteří se zabývají problematikou znečištění životního prostředí plasty. Univerzita o tom informovala v tiskové zprávě.
Biologicky rozložitelné plasty mají být jednou z alternativ v boji s běžnými plasty. Zatímco obyčejné umělé hmoty se v přírodě rozkládají desítky až stovky let, u ekologicky rozložitelných jde jen o měsíce nebo pouhé roky. I jejich používání ale přináší rizika.
„Biologicky rozložitelné plasty v půdě mohou ovlivnit vodní režim, měnit druhové složení mikrobiálních společenstev s možnou preferencí patogenních organismů, změnit koloběh půdního uhlíku i dusíku a v neposlední řadě také negativně ovlivnit růst rostlin. S nárůstem jejich používání lze očekávat i zvýšený vstup do půdy, a proto je třeba detailně prozkoumat, za jakých podmínek lze tyto plasty v půdě rozložit bez rizika,“ uvedl vedoucí skupiny Martin Brnický.
Plasty změnily svět k lepšímu
Plasty se začaly vyrábět ve větším měřítku ve 40. letech minulého století jako levné, lehké a odolné náhrady tradičních materiálů. Už v 70. letech ale vyšly první zprávy o hromadění plastového odpadu v oceánech, zejména v Pacifiku. Na přelomu století pak byla zvýšená pozornost upřena na mikroplasty a chemikálie uvolňované z plastů, jako například ftaláty. V roce 2004 se poprvé objevil termín mikroplasty, který použil britský oceánograf Richard Thompson v časopise Science pro drobné plastové částice v oceánech.
- Mikroplasty je obecné označení užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po pět milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění.
- Mikroplasty tvoří směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně v takové podobě vyráběna (primární mikroplasty), ale většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty). Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech.
- Nanoplasty jsou těmi nejmenšími druhy mikroplastů, jedná se o částice menší než 20 mikrometrů. Existuje řada podezření, že právě ony mohou působit nejhorší škody kvůli schopnosti pronikat různými biologickými bariérami.
Výzkum odhaluje, jak daleko se plastové částice ve své mikroskopické a nanoskopické podobě mohou dostat a že jsou dnes již prakticky všudypřítomné.
Co s tím
„Kontaminace mikroplasty se tedy netýká pouze oceánů, lze je najít i ve vzduchu, v pitné vodě a potravinách, v půdě i rostlinách, a proto se také snadno dostávají do lidského organismu, kde patrně způsobují určité zdravotní problémy,“ doplnil člen výzkumné skupiny Jiří Kučeřík, který se problematikou dlouhodobě zabývá.
Řešení podle něj existují a jsou dlouhodobě známá. „Tím základním je primárně správný odpadový management, který ale v mnoha zemích buď neexistuje, nebo nefunguje správně, dále pak implementace opatření omezujících pronikání plastů do životního prostředí a samozřejmě hledání způsobů, jak snižovat jejich spotřebu bez negativního dopadu na společnost,“ dodává vědec.
