Erupce sopky u Tongy způsobila statisíce blesků. Byla to nejhlučnější událost v moderních dějinách

O víkendu otřásla souostrovím Tonga masivní erupce sopky Hunga Tonga–Hunga Haʻapai. Šlo o opravdu mohutnou explozi, jejíž dopady bylo možné zaznamenat v podstatě na celém světě. Jednak způsobila vlnu tsunami, která zasáhla většinu pobřežních oblastí Tichého oceánu, velmi zajímavé dopady měl výbuch na dění v atmosféře.

Erupce například vytvořil zvukovou vlnu, která byla slyšet podle detektorů zvuku dokonce až na Aljašce vzdálené přes 9300 kilometrů. To znamená, že šlo o nejhlučnější událost v dějinách měření zvuku, respektive v novodobější lidské historii. Překonala tak vzdálenost, na kterou byl slyšet známý výbuch sopky Krakatoa v roce 1883.

Tlaková vlna z výbuchu, která byla dobře patrná i na animacích družicových snímků v okolí Tongy a nad Pacifikem, obletěla celý svět. Samozřejmě že s rostoucí vzdáleností velikost amplitudy, tedy změn, tlaku postupně klesala s tím, jak docházelo k jejímu útlumu. Přesto byla dobře detekovatelná i na našem území. Doputovala k nám po zhruba patnácti hodinách ze severu – a přitom překonala vzdálenost 17 tisíc kilometrů. Vlna se samozřejmě šířila symetricky, na obě strany od vulkánu. Z druhé strany (z jihu) dorazila o zhruba pět hodin později.

Průběh tlaku vzduchu na stanici Praha Libuš od sobotního rána (15. 1.) do nedělního rána (16. 1.) se zvýrazněním tlakových změn spojených s vlnou ze souostroví Tonga
Zdroj: ČHMÚ

To ale není vše. Tato vlna oběhla Zemi dokonce víckrát a v pondělí ráno jsme mohli registrovat další výkyv tlaku, tentokrát už ale podstatně menší. Oběh tlakové vlny kolem planety tak trval zhruba 36 hodin. Mimochodem při už zmíněné erupci sopky Krakatoa v roce 1883 některé stanice zaznamenaly až sedm průchodů tlakové vlny během pěti dnů po výbuchu.

Erupce ovlivnila i blesky

Při hlavním výbuchu se vytvořil z pohledu družic vertikálně mohutný oblak. Šlo totiž o výbuch podmořské sopky, při kterém se odpařilo velké množství vodní páry, která následně zkondenzovala a vytvořila oblačnost. Oblak pronikl až do výšky kolem pětadvaceti kilometrů, tedy do stratosféry, což je vrstva ležící nad nejnižší troposférou.

Přechodová zóna se označuje jako tropopauza a vyznačuje se stabilním teplotním zvrstvením. A právě v ní došlo k částečnému rozlévání oblačné vrstvy do šířky, což je na družicových snímcích také dobře patrné.

Erupce ze satelitu
Zdroj: NOAA

Díky vertikální mohutnosti bylo v oblačnosti přítomné velké množství ledových částic a současně také prachových částic ze sopky, což způsobilo značnou elektrickou aktivitu. Podle některých údajů bylo registrováno na 400 tisíc blesků, z toho 200 tisíc za pouhou hodinu.

Po skončení masivní erupce se mohutný oblak postupně rozplynul, do atmosféry ale pronikl i oxid siřičitý, který v atmosféře setrvává delší dobu. Jde o významný sopečný plyn mající potenciálně významný vliv na celosvětové klima. Pokud totiž pronikne do stratosféry, což se v tomto případě stalo, tvoří se z něj sírový aerosol, který dobře pohlcuje přicházející sluneční záření, a tím tak stíní zemský povrch. Na něj pak dopadá méně energie a teplota klesá. Toto působení může přitom trvat i několik let.

Předpověď celkového množství oxidu siřičitého (1015 molekul na cm2) pro středeční půlnoc
Zdroj: Copernicus

Tropické sopky mohou měnit klima

A jsou to právě sopky v tropech, které mají podstatně větší potenciál ovlivnit klima Země než vulkány v polárních oblastech. Stalo se to například po výbuchu sopky Pinatubo na Filipínách v roce 1991. Tehdy průměrná teplota na planetě klesla o 0,4 stupně Celsia, ačkoliv v Česku se to paradoxně výrazně neprojevilo.

Ještě výraznější dopad měla ale erupce sopky Tambora v roce 1816, která způsobila dokonce takzvaný rok bez léta. Tentokrát to ale podle prvních dat vypadá, že množství vyvrženého oxidu siřičitého je menší než 100 tisíc tun, a to zejména z důvodu krátkého trvání erupce. A to znamená, že by dopady na celosvětové počasí, respektive klima měly být naprosto zanedbatelné. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
23. 5. 2026

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
23. 5. 2026

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.
22. 5. 2026
Načítání...