Před 20 lety, 29. dubna 2003, si čínský lékárník Li Chan nechal patentovat elektronickou cigaretu. Od té doby tato náhražka klasické konzumace tabáku stále rychleji svého předchůdce vytlačuje.
V roce 2011 bylo na světě přibližně sedm milionů uživatelů e-cigaret, o deset let později se jejich počet zvýšil asi na 82 milionů (ve srovnání s 1,1 miliardy kuřáků cigaret). Tento nárůst je přičítán marketingu, nižším nákladům či menšímu nebezpečí z pohledu zdraví. Elektronické cigarety se nejvíc používají v Číně a USA, řada států (například Brazílie, Turecko či Indie) je ale zakázala. Trh s e-cigaretami aktuálně dosahuje asi 22 miliard dolarů, za posledních pět let se ztrojnásobil.
Zájem o e-cigarety, založené na tekutých směsích, i o jejich mladší následovníky, přístroje na zahřívání tabáku, stoupá v posledních letech i v rozvinutých státech.
Na rizikovosti se zatím experti neshodnou
Zdravotní rizika e-cigaret jsou podle některých výzkumů menší než u klasických cigaret, riziko závažných nežádoucích účinků se považuje za nízké, a e-cigarety jsou tedy považované za bezpečnější než spalované tabákové výrobky. Tabákový průmysl uvádí, že pokud jsou poskytovány společně s odbornou pomocí a náhradní nikotinovou terapií, mohou e-cigarety pomoci lidem přestat kouřit.
Například ale zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2019 konstatovala, že vědecké důkazy „nepodporují tvrzení tabákového průmyslu, že tyto výrobky jsou méně škodlivé ve srovnání s konvenčními tabákovými výrobky“ a že neexistuje dostatek důkazů, které by podporovaly vaping jako nástroj pro odvykání kouření.
Jiné vědecké ústavy napsaly, že e-cigarety mohou mít negativní účinky i na srdce a plíce a neměly by být používány k odvykání kouření, aniž by bylo dostatečně prokázáno, že jsou bezpečné a účinné.
Řada expertů přesto e-cigarety hájí. „Zdravotní riziko je u e-cigaret o 95 procent nižší než u těch klasických. U nahřívaného tabáku jsou rizika o něco vyšší, stále jsou ale menší než u běžného kouření,“ řekla před časem lékařka Eva Králíková, která vede Centrum pro závislé na tabáku při 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
Regulace elektronických cigaret se v různých zemích a státech liší, od nulové až po úplný zákaz. Další země zavedly přísná omezení a některé mají zařízení licencována jako léky, jako například ve Velké Británii. Podle některých zdrojů byla ČR v roce 2009 po Číně, Austrálii, Izraeli a Turecku pátou zemí na světě, kde se e-cigareta objevila.
V Česku je prodej e-cigaret regulován stejně jako prodej klasických cigaret, nelze je tedy prodávat nezletilým a lze je prodávat pouze na místech, kde je povolen prodej klasických cigaret. Od 31. května 2017, kdy začal v ČR platit úplný zákaz kouření ve veřejných prostorách, se tento zákon dotýká i elektronických cigaret.
Příběh e-cigarety
Elektronické cigarety si v roce 2003 patentoval tehdy dvaapadesátiletý čínský lékárník Chan Li (či Chon Lik). Pracoval jako výzkumník pro společnost, která se zaměřovala na léčivé přípravky ze ženšenu, a byl (podobně jako 60 procent čínských mužů) silným kuřákem.
Pro list Los Angeles Times vyprávěl, že dvě krabičky cigaret vykouřil během dne a třetí pak večer. Přestal až tehdy, když jeho otec, rovněž silný kuřák, zemřel na rakovinu plic. Chan Li poté začal přemýšlet, jak by kuřákům nabídl bezpečnější způsob podávání nikotinu.
„Řekl jsem si, že cigaretový kouř nahradím párou,“ řekl před lety agentuře Reuters. A vymyslel elektronické cigarety. Jeho přístroj sice tvarem připomínal klasickou cigaretu, nehořel v něm ale tabák. Elektronické zařízení obsahovalo kapsli se směsí alkoholů, v níž byl rozpuštěný nikotin. Tento „koktejl“ se nepálil, ale pouze zahříval za pomoci kovového žhavicího tělíska.
Díky tomu se z e-cigarety neuvolňoval škodlivý oxid uhelnatý ani dehet, dva hlavní cigaretoví zabijáci. V tomto směru byla elektronická cigareta neboli vaporizér (odpařovač) pro kuřáky méně škodlivá než ta klasická. To, že z ní nevycházel kouř, ale pouze směs pevných a kapalných látek v plynu, navíc podstatně snížilo zdravotní rizika i pro lidi vystavené pasivnímu kouření.
Do výroby se e-cigarety dostaly rok po patentování a brzy se rozšířily do světa. Zpočátku byly nabízeny jako alternativa ke kouření. Až později začali prodejci doporučovat toto zboží kuřákům, kteří chtějí se závislostí přestat.
Zapomenutý vynález
První elektronická cigareta byla přitom vyvinuta již v 60. letech 20. století. V roce 1963 požádal americký vědec Herbert A Gilbert o patent na svoji „bezkouřovou ne tabákovou cigaretu“ a patent mu byl udělen v roce 1965. Gilbertův vynález neobsahoval nikotin, ale produkoval aromatizovanou páru, která měla nahradit tabákový kouř. První elektronická cigareta ale předběhla dobu společensky i technologicky a po udělení patentu tento koncept na téměř čtyřicet let usnul.
Na Chanův patent poté navázaly obdobné přístroje od stovek dalších výrobců včetně globálních tabákových gigantů jako British American Tobacco, Philip Morris nebo Japan Tobacco. Ty vedle vaporizérů navíc v posledních letech sázejí i na přístroje na zahřívání tabáku. Ani v těchto zařízeních nedochází ke spalování. Místo kapaliny se v nich ale zahřívají náplně v podobě drobných cigaret, plněné upraveným tabákem.
Globální trh s e-cigaretami aktuálně dosahuje asi 22 miliard dolarů, za posledních pět let tak vyrostl trojnásobně. Navíc se očekává, že do roku 2030 vzroste o další 30 procent. Tabákové giganty byznys s párou láká čím dál víc. Důvody jsou prosté: e-cigarety a přístroje na zahřívaný tabák obvykle nejsou tolik regulované a společnost je k nim vstřícnější než k cigaretám. Navíc bývají méně zdaněné než tradiční tabákové výrobky.
