Bizarní tvar těla a dvacet ramen. Vědci popsali tvora objeveného v oceánu u Antarktidy

Skupina amerických vědců po 150 letech rozluštila záhadu tvora, kterého objevila britská vědecká expedice ve vodách Jižního oceánu. Biologové zjistili, že není na stromu života zdaleka tak osamělý, jak si původně mysleli.

Oceány kolem Antarktidy patří k nejméně prozkoumaným místům planety. V ledových temných hlubinách u nejjižnějšího kontinentu žije množství pozoruhodných organismů, které se dokázaly dokonale adaptovat na tamní výjimečné podmínky. Američtí mořští biologové teď prozkoumali a rozpletli spletitý rodokmen jednoho z nejpodivnějších.

Příběh, který začal před 150 lety

Roku 1872 vyplula na oceán britská vědecká expedice pod velením přírodovědce Williama Benjamina Carpentera. Plachetnice Challenger, po níž byl později pojmenován americký raketoplán, zdolala 127 tisíc kilometrů a prozkoumala světové oceány tak detailně, že se tato výprava považuje za zakladatelský moment celého oboru oceánografie. 

William Carpenter pojmenoval rod Promachocrinus roku 1879
Zdroj: Wikimedia Commons

Po celých pět let, co loď plula novými světy, biologové hledali nový život i nové civilizace a vydali se do míst, kam se do té doby ještě nikdo nevydal. Lovili z moře živé tvory; našli jich tisíce, o většině z nich věda té doby nikdy neslyšela.

U souostroví Kergueleny, které leží na sever od Antarktidy, narazili v sítích na podivného tvora, který měl sice jen drobné rozměry, ale pozoruhodnou stavbu těla. Vědce zaujalo zejména to, že měl dvacet „chapadel“, ve skutečnosti se jedná o ramena. 

Podle lodního deníku ho vytáhli z hloubky asi 110 metrů a samotného Carpentera zaujal tak, že ho sám pojmenoval. Nevěděl si s ním ale pro jeho bizarní vzhled rady, a proto pro něj zřídil vlastní rod – dostal jméno Promachocrinus kerguelensis. Bezradnost britského biologa naznačuje i samotný název tohoto tvora; v řečtině totiž znamená „vyzyvatel“, tedy to stejné, co jméno lodi Challenger.

Od té doby se výzkumu tohoto tvora nikdo příliš nevěnoval, už jen proto, jak daleko od civilizace žije.

Posádka Challengeru zkoumá tvory vylovené z hlubin oceánu
Zdroj: W. H. Overend/Wikimedia Commons

Po 150 letech

Teď se to ale změnilo, Promachocrinus kerguelensis (české jméno nemá) se totiž dostal pod mikroskopy amerických vědců z vyhlášeného kalifornského Scrippsova oceánografického ústavu.

Aby zjistili, co je tvor zač, analyzovali exempláře poprvé zdokumentované a nasbírané během série expedic do Jižního oceánu, které proběhly v letech 2008 až 2017. Analýzu popsali v odborném časopise Invertebrate Systematics letos v červenci.

Promachocrinus fragarius
Zdroj: Invertebrate Systematics

Promachocrinus patří mezi lilijice, což jsou živočichové připomínající rostliny, ale spíše jsou příbuzní hvězdicím, mořským okurkám a dalším ostnokožcům. Věda znala jen jednoho zástupce tohoto rodu a byl to ten objevený Williamem Carpenterem.

O různých exemplářích nalezených při expedicích v minulosti se dlouho předpokládalo, že jsou to všechno také Promachocrinus kerguelensis, ale chyběly důkazy pro i proti. Nyní se ale analýzou DNA i tvaru těla těchto tvorů vědcům podařilo správně zařadit mnohem více odlišných zástupců tohoto rodu.

Američtí biologové rozpoznali ve zvířatech celkem sedm dalších druhů rodu Promachocrinus. Asi nejpřitažlivějším nově objeveným druhem je Promachocrinus fragarius, kterému vědci dali přezdívku „antarktická jahodová lilijice“.

Tělo tohoto živočicha, které podle popisu přírodovědců „připomíná jahodu“, má dvacet ramen, která z něj vystupují, a jeho přirozené zbarvení se může pohybovat od „purpurového“ až po „tmavě načervenalé“. Tyto barvy už z tvorů na fotografiích, kteří jsou roky naložení v lihu v depozitářích muzeí, samozřejmě dávno vyprchaly.

Předpokládá se, že Promachocrinus fragarius žije v hloubce mezi 215 a 3840 metry a zřejmě je rozšířený po celé subantarktické oblasti oceánu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
23. 5. 2026

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
23. 5. 2026

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.
22. 5. 2026
Načítání...