Vědci v Austrálii vyvinuli hydrogel, který by mohl posloužit při jednorázovém zákroku u nemocných s Parkinsonovou chorobou a možná také u osob s dalšími neurologickými onemocněními. Gel, jenž se skládá z aminokyselin, mohou zdravotníci vpravit do mozku pacienta a látka poté pomůže s nápravou poškození. Agentuře Reuters to řekl jeden z členů vědeckého týmu.
Pokud se s hydrogelem zatřese, promění se v tekutinu, což usnadní jeho aplikaci do mozku skrze malou kapiláru. Poté se navrátí do pevnější formy, vyplní nepravidelně tvarované dutiny a pomůže bezpečně dopravit náhradní kmenové buňky do poškozených částí mozku, popsala agentura.
- Hydrogely jsou polymerní řetězce s unikátními vlastnostmi. Jsou silně hydrofilní, to znamená, že mohou pojmout až stonásobky množství vody, než kolik samy váží v suchém stavu. Chemicky jsou to polyakryláty a polykarbonáty.
„Skutečným přelomem je to, že je to jednorázový zásah,“ uvedl profesor David Nisbet z Australské národní univerzity. „Pacient by přišel do nemocnice s Parkinsonovou chorobou a potřeboval by pouze tento jediný zákrok k potenciálnímu zmírnění mnoha symptomů na několik let dopředu,“ dodal.
Vědci hydrogel testovali zatím na zvířatech, přičemž účinným v boji proti pohybovým poruchám u Parkinsonovy choroby se ukázal být u krys. Nisbet proto doufá, že v příštích pěti letech začnou klinické testy u lidí. Látka, na jejímž vývoji pracují společně výzkumníci z Australské národní univerzity a Floreyho institutu, je podle Nisbeta relativně levná a mohla by být v budoucnu poměrně snadno masově vyráběna.
Parkinsonova choroba je onemocnění mozku, které způsobuje třes a potíže s chůzí, rovnováhou a koordinací. Časem se zhoršuje a zatím na ni neexistuje léčba. Na světě žije odhadem deset milionů lidí s Parkinsonovou nemocí. Zdravotníci by hydrogel v budoucnu mohli použít rovněž u pacientů, kteří trpí jinými neurologickými obtížemi, například prodělali mrtvici, podotkl Reuters.
Svět by neměl hydrogely nebýt Čechů
Původním objevitelem hydrogelu je český vědec Drahoslav Lím, první sloučeninu vyrobil už v roce 1953. V jeho práci pokračoval a na jeho objev navázal jiný český vědec, Otto Wichterle – revolučního materiálu využil pro výrobu měkké kontaktní čočky.
Teprve pak se další výzkum hydrogelů přesunul za oceán, jejich inovace probíhala od šedesátých let minulého století především ve Spojených státech. Od počátku 21. století se vědci soustředí zejména na jejich přímé hojivé vlastnosti, obrovský potenciál mají v hojení dlouhodobých poranění. Tento výzkum probíhá i v České republice.
