Už dekádu řeší vědci záhadu štěňat, která by mohla být prvním fyzickým důkazem o domestikaci psů. Teď přišli s důkazy, které původní hypotézu obracejí naruby.
Pes se stal nejlepším přítelem člověka už v pravěku, od té doby se jeho role nezměnila – jen zesílila. Kdy a kde se to ale stalo, je stále záhadou. Vědci se domnívají, že domestikace mohla proběhnout na více místech současně. Jedním z nejzajímavějších důkazů by měla být takzvaná tumatská štěňata, která žila na Sibiři asi před 14 tisíci lety.
Vědci je našli v tajícím permafrostu před deseti lety. Kousek od nich ležely ve stejné vrstvě této zmrzlé půdy kosti mamuta. Ale ne jen tak ledajaké: tyto byly opracované. Když archeologové tento objev analyzovali, přišli s hypotézou, která se na základě dostupných důkazů nabízela.
Vědci předpokládali, že by mohlo jít o ochočená vlčata, nebo dokonce napůl psy a napůl vlky, kteří žili společně s lidmi a využívali jejich zdrojů pro svou obživu. Mamutí kosti naznačovaly, že se mohla živit právě zbytky ulovených mamutů, které se nacházely opodál. Vše vypadalo docela logicky. Jenže nový výzkum všechno tohle vyvrátil.
Tumatská štěňata nebyla psy, nebyla domestikovaná a už vůbec se neživila mamutím masem, doložil nový výzkum.
Poslední večeře
Mezinárodní vědecký tým analyzoval pozůstatky štěňat pomocí moderních metod a hledal možné souvislosti s lidskou činností týkající se mamutů. Experti dokázali získat droboučké chemické stopy, které se zachovaly na zubech, kostech a tkáních zvířat, ale analyzovali také genetické údaje získané z obsahu střev mláďat.
„Údaje neprokazují spojení mezi psovitými šelmami a dávnými lidmi,“ konstatovali pro prostudování všech dostupných údajů. Hlavním argumentem je, že štěňata nepozřela mamutí maso. Vědcům se totiž podařilo odhalit „poslední večeři“ dvojice: bylo to maso ze srstnatého sibiřského nosorožce. O tom, že by lidé v této době v daném místě tyto obrovské savce lovili, se ale nenašly důkazy: tehdejší lovci byli výjimečně zaměření na mamuty.
Analýza ve všech ohledech nahrává jinému vysvětlení: mláďata mohla být primitivními psy nebo ještě divokými vlky, ale v posledních dnech před smrtí konzumovala potravu, jež byla velmi rozmanitá a ničím nepřipomínala jídelníček, který by měla, kdyby žila kolem lidských sídel.
Vědci předpokládají, že tehdejší vlci, rozměry větší než ti současní, mohli být schopní bez větších problémů ulovit nosorožce. Ve smečce by pro ně neměl být problém srazit a zabít mládě – maso by jim pak stačilo na několik dní. Kromě nosorožčího masa našli vědci i stopy po rostlinách: ty pravěcí vlci konzumovali podobně jako ti současní. Navíc se obě mláďata ještě přinejmenším částečně kojila.
„Získali jsme také vhled do jejich dalšího chování,“ uvedl spoluautor výzkumu Nathan Wales z katedry archeologie University of York. „Štěňata byla sestrami, o které se pravděpodobně starala celá smečka – což jsou všechno běžné znaky rozmnožování a výchovy potomků u dnešních vlků.“ Výsledky podle něj navíc podporují předchozí genetický výzkum, který naznačoval, že mláďata byla příslušníky dnes již vyhynulé vlčí populace zcela nepříbuzné moderním psům.
Jedním z důvodů, proč vědci předpokládali, že mláďata jsou primitivní psi, byla jejich černá srst – mutace, o které se dříve předpokládalo, že se vyskytuje pouze u psů. Studie tuto teorii jasně zpochybňuje, čímž ještě více komplikuje záhadu původu štěňat.
