Nové výzkumy naznačují, že Antarktida prochází rychlými a náhlými změnami, které by mohly představovat jeden z globálních klimatických „bodů zlomu“, po jehož překročení se účinky klimatických změn stanou v horizontu existence lidské civilizace nevratnými a jejich intenzita se ještě zrychlí.
„Antarktida vykazuje znepokojivé známky rychlých změn v ledu, oceánu a ekosystémech,“ řekla agentuře AFP Nerile Abramová, profesorka na Australské národní univerzitě a hlavní autorka nové studie, která vyšla v odborném časopise Nature. „Některé z těchto náhlých změn už budeme jen těžko zastavovat.“
Na základě vzorků ledových jader a satelitních pozorování její tým zdokumentoval „znepokojivou změnu režimu“ v Antarktidě, při které rozsah mořského ledu v této oblasti klesl výrazně pod úroveň, která byla v minulých stoletích zaznamenána.
Ještě znepokojivější je rychlost této změny: historické minimum následuje velmi rychle poté, co Antarktida v minulých letech dosáhla rekordů v množství tohoto ledu. Autoři uvádějí, že podle údajů agentury AFP se mořský led od roku 2014 v průměru vzdálil od pobřeží kontinentu přibližně o sto kilometrů. Důležité je, že tyto konkrétní výsledky se týkají volně plovoucích ledovců, vědci se nijak nevěnovali ledovcovým šelfům, které jsou připevněny k pevnině.
Oteplování, tání, oteplování, tání
Tání ledu obecně přímo přispívá ke zvyšování hladiny moří, ale to je jen jedna část problému. Ledové příkrovy totiž odrážejí značné množství slunečního záření: jakmile se plocha ledu zmenší, nebo dokonce úplně zmizí, více slunečního záření zůstane zachyceno v oceánu, což přispívá k ohřívání, a to ani nemluvě o ohrožení mořského života.
Vzniká tak takzvaný zpětnovazební proces: větší oteplování znamená větší tání ledu, ten odráží méně záření, což zase zrychluje tání ledu. Pokud se nějakým způsobem tento cyklus nezastaví, tak se stále zrychluje. Podle vědců je zapotřebí tento efekt sněhové koule za každou cenu zastavit.
„Jakmile začneme ztrácet antarktický mořský led, spustíme proces, který pak už poběží sám,“ řekla Abramová agentuře Reuters. „I kdyby se nám povedlo stabilizovat klima, jsme odsouzeni k tomu, že budeme antarktický mořský led ztrácet ještě po mnoho staletí,“ podotkla.
Není led jako led
Tání mořského ledu na hladině samo o sobě hladinu oceánu nezvyšuje, ale ovlivňuje další ledovcové plochy jak na oceánu, tak i na kontinentální Antarktidě, které už tento efekt mít mohou. Je to například obrovský ledovec Thwaites, kterému britská média ráda přezdívají poněkud bombasticky jako „ledovec soudného dne“. Toto označení je apokalyptické, ale je pravda, že tento ledovec obsahuje tolik vody, že kdyby úplně roztál, zvýšilo by to globální hladinu vody asi o půl metru.
Podle posledních analýz je tento ledovec ještě náchylnější k tání, než se dříve předpokládalo. Ukázalo se totiž, že jeho spodní část, o které se dlouho předpokládalo, že je chráněna před oteplováním díky tomu, že přiléhá k mořskému dnu, je ve skutečnosti vystavena vnikání teplé slané vody, která tam proniká při přílivech. Ledovec tak taje současně odshora i zespodu, což ho může destabilizovat a urychlit jeho tání. Výzkum pojmenovaný Mezinárodní spolupráce pro ledovec Thwaites odhaduje, že by se mohl zcela rozpadnout asi za dvě stě let.
Autoři nové studie také předpokládají, že tání mořského ledu urychlí kolaps takzvané antarktické cirkulace. Jedná se o klíčový systém, který rozvádí teplou vodu po celé planetě a šíří v oceánech živiny. Právě proto je na tomto proudění závislá celá řada ekosystémů: nese do nich živiny podobně jako řeky na pevnině roznášejí životodárnou vodu.
Poslední studie předpovídají, že pokud lidstvo nepřestane spalovat fosilní paliva (nebo nezastaví oteplování jiným způsobem), mohla by se tato celosvětová proudění do roku 2050 zpomalit na méně než polovinu své současné rychlosti. Dopady něčeho takového se jen obtížně modelují.
„Bod zlomu pro nezastavitelnou ztrátu ledu ze západního antarktického ledového štítu by mohl být překročen i při nejlepším scénáři snižování emisí CO2, což by mohlo vyvolat globální kaskádový efekt,“ dodávají na závěr studie autoři.
