Bývalý příslušník australských speciálních jednotek Damien Mander trénuje už deset let africké dobrovolníky v boji proti pytlákům. Předává jim své zkušenosti ze služby v armádě a irácké válce. V poslední době cílí na komunitní výcvik obyvatel přímo v předních liniích v boji proti ilegálnímu lovu zvěře. Vytvořil také první tým strážců parku v Zimbabwe, který tvoří výhradně ženy.
Projekt Akašinga se týká rezervace Phundundu v Zimbabwe. „Ve fyzickém tréninku jsem se vyrovnala mužům, dokonce i v běhu. Myslím si proto, že jsme stejní, že zvládneme to samé, co oni,“ konstatovala Juliana Murumbiová.
Ženy trénuje bývalý odstřelovač australské armády a později kontraktor soukromé společnosti v irácké válce. Od roku 2009, kdy založil Mezinárodní nadaci proti pytláctví, Mander pomáhá zejména na jihu Afriky cvičit ochránce přírody.
K ušlechtilé práci ho prý motivovalo vlastní černé svědomí. „Když jsem sem přišel, nebylo to ze správných důvodů. Nepřidal jsem se k armádě, abych sloužil své vlasti. Udělal jsem to kvůli dobrodružství, a když jsem odjel do Iráku, bylo to pro peníze,“ přiznává bývalý voják.
Strážkyně stejně jako jejich mužští kolegové bojují proti pytlákům, kteří loví hlavně slony a nosorožce. K jejich dopadení používají pokročilých způsobů armádního výcviku i moderní techniky včetně helikoptér nebo dronů.
Cesta k emancipaci
Pro řadu z žen je to jediný způsob, jak změnit dosavadní směřování života a postavit se na vlastní nohy. „Můj muž mě bil, byl to zkrátka násilník. Ženám to zde pomáhá změnit jejich životní standard. Většina z nich se mohla začít vyvíjet, některé jsou už i finančně nezávislé,“ říká Nyaradzo Hotoová.
Boj proti pytlákům je velice nebezpečná záležitost. Příslušnice Akašingy, které pocházejí výhradně z oblastí nejvíce zasaženými pytláctvím, ale znají rizika. „Zemřou zde někdy ženy během přestřelky? Řekl bych, že ano. Stane se to. Je to bohužel povaha tohoto odvětví. Bude to smutný den, ale bude to zároveň den, kdy budu vědět, že se naše řady zase rozšíří, že budeme ještě víc na očích,“ míní Mander.
Dříve pracoval jen s hrstkou dobrovolníků a dobrovolníci jeho plánům nedůvěřovali. Postupně však projekt slaví nebývalý úspěch. Přesvědčil i místní obyvatele, mimo jiné právě díky prohloubení spolupráce s lokálními ženami.
