V Rusku se skýtají nové pracovní příležitosti pro tamní dělnice. V zemi totiž začal platit zákon, který rozšířil počet profesí povolených ženám; až dosud jich legislativa kvůli bezpečnosti zakazovala 456, nyní se seznam zkrátil na stovku. Rusky se tak mohou nově ucházet třeba o místo zedníka nebo námořníka.
Příkladem je Irina Dolgikhová, která pro moskevské metro pracuje už téměř dvacet let, teprve od letošního roku ale může usednout do řídicí kabiny. Z počátku jí přišlo, že jsou vůči ní mužští kolegové ostražití, teď už ji ale dle jejích slov jen podporují a pomáhají. Projít musela půlročním tréninkem, stejně jako ostatní zaměstnanci.
Moskevský dopravní podnik chce, aby ženy měly v práci stejné postavení jako muži. „Bezpečnost dopravy a firemní kultura jsou stejné pro ženy i muže, mají stejné cíle a poslání,“ vysvětluje instruktor moskevského metra Igor Andrejev.
Za všechno může pandemie
V době Sovětského svazu ženy mohly zastávat veškeré pracovní pozice včetně těch v průmyslu. Omezení vláda zavedla až v roce 2000. Po uvolnění mohou ženy nově pracovat třeba i jako letecký technik nebo řidič nákladního vozidla. Řada žen se ale stále setkává s předsudky, ať už v samotném zaměstnání nebo při přijímacích pohovorech.
„Mnozí to považovali za žert a ptali se mě: Nevešla jste do špatných dveří? Víte, že tohle je o řízení velkého vozidla? Pak mě odmítli,“ postěžovala si například řidička nákladního auta Katerina Muradová.
Podle aktivistů uvolnění nesouvisí s bojem za větší rovnoprávnost pohlaví. Stejně jako když ženy musely zastávat mužské pozice během druhé světové války, i teď změna souvisí s ekonomickou situací.
„Země v době izolace a koronaviru v podstatě ekonomicky kolabuje. A je zároveň jednodušší poslat ženy pracovat, než jim posílat dávky,“ komentuje situaci advokátka Aljona Popová, která se specializuje na ženská práva.
Sto profesí ale úřady dál považují pro ženy za příliš nebezpečné. Stále tak nemohou pracovat třeba v dolech nebo chemickém průmyslu, kde by přišly do kontaktu s látkami, jako je chlor nebo fosfor.
