Začátkem března ve věku 86 let zemřel Oleg Gordijevskij, zřejmě nejvýše postavený sovětský špion, který za studené války přeběhl na Západ. Na jeho kariéru měly vliv i události v Československu v srpnu 1968. Gordijevskij zemřel 4. března v Anglii, kde žil od roku 1985. Policie podle agentury AP informovala, že jeho smrt nevyšetřuje jako podezřelou.
Historici považují Gordijevského, krycím jménem Hejtman, za jednoho z nejdůležitějších špionů studené války. Narodil se v roce 1938 v Moskvě a do sovětské tajné služby vstoupil začátkem 60. let. Působil v Moskvě, Berlíně, Kodani a Londýně. Byl jedním ze sovětských agentů, kteří ztratili iluze o Sovětském svazu poté, co invaze vojsk Varšavské smlouvy zhatila pražské jaro. Britská tajná služba MI6 ho získala ke spolupráci v roce 1974 a následujících jedenáct let byl britským „krtkem“ v KGB.
V 80. letech třeba pomohl zabránit nebezpečné eskalaci jaderného napětí mezi Sovětským svazem a Západem, připomíná AP. V roce 1983 signalizoval Sovětům, že manévry NATO v západní Evropě pod označením Able Archer nejsou zahájením útoku na SSSR. Jako jeden z prvních upozornil Západ na Michaila Gorbačova jako možnou budoucí hvězdu sovětské politiky.
Cesta na Západ a trest smrti
V červenci 1985 se mu podařilo dostat na Západ. Nejprve jej britští agenti propašovali z Ruska v kufru auta do Finska, odkud odletěl do Británie, kde se usadil. Gordijevského zběhnutí na Západ poté vyvolalo dominový řetězec vypovídání diplomatů obou zemí. Na příkaz britských úřadů muselo Británii opustit postupně 31 sovětských občanů, stejný počet Britů byl vyhoštěn ze SSSR. A KGB ještě šest let nepřetržitě sledovala Gordijevského rodinu, než ji v roce 1991 úřady dovolily po značném nátlaku britské premiérky Margaret Thatcherové přestěhovat se do Británie.
V Sovětském svazu byl bývalý špion odsouzen k trestu smrti. Vydal několik knížek, ve kterých kromě jiného popisoval svou deziluzi ze sovětského režimu. V jedné z nich například uvedl, že dospěl k závěru, že komunistický systém jedné strany „neúprosně vede k netoleranci, nelidskosti a ničení svobod“. Nejlepším způsobem, jak bojovat za demokracii, podle něj bylo „pracovat pro Západ“. V roce 1996 vyšly v Česku jeho paměti s názvem Příští zastávka poprava.
Další činnost
Po konci studené války dával rozhovory, v nichž se vyjadřoval například o tajemství ruských archivů. „Určitě je tam něco o atentátu na papeže Jana Pavla II., stopy vedoucí na Východ. A mnoho údajů o mezinárodním terorismu: mechanismy jeho řízení, jména těch, kteří poskytovali přímou podporu, peníze, falešné dokumenty,“ řekl v roce 1992.
„Je to velmi těžké. Nejdřív jsem byl nadšený, cítil jsem, že dělám, co mi velí vlastní svědomí. Vstoupil jsem do KGB v roce 1962, za Chruščova. Věřil jsem v liberalizaci. V průběhu deseti let jsem se dozvěděl spoustu věcí o zločinech, cítil jsem se zahanben, rozhodl jsem se pomáhat Západu. V posledním období jsem ale zjistil, že mne moji náčelníci odhalili. Měl jsem krevní tlak na mrtvici, neusnul jsem bez barbiturátů. Po útěku jsem se tři roky musel léčit ze závislosti,“ popsal Gordijevskij náročnou roli dvojitého agenta.
V Británii žil pod ochranou v poklidném městě Godalming asi 65 kilometrů na jihozápad od Londýna. Královna Alžběta II. ho v polovině října 2007 vyznamenala šlechtickým titulem.
