Ve východobosenské Srebrenici, kterou před třiceti lety, 11. července 1995, dobyly jednotky bosenských Srbů, proběhly pietní akce připomínající vyvraždění přibližně 8 tisíc bosenských muslimů. Lidé, kteří si přišli připomenout genocidu, jíž mezinárodní společenství nedokázalo zabránit, se mimo jiné jako každý rok hromadně pomodlili. Na místní hřbitov byly také uloženy ostatky dalších sedmi obětí, které se podařilo identifikovat.
Bosna a Hercegovina si smutné třicáté výročí připomněla u památníku masakru přímo v Srebrenici. Už v pátečních ranních hodinách začaly na místo přicházet tisíce lidí, aby uctily památku zavražděných, uvedl zpravodaj České televize Václav Černohorský přímo z pietního místa.
V jedné z budov, které sloužily jako základna jednotek OSN dohlížejících na bezpečnost civilistů v srebrenické „bezpečné zóně“, byla otevřena nová expozice. Ta zahrnuje osobní předměty obětí nalezené v okolních kopcích a zakopané v masových hrobech.
Oficiální ceremonie se každoročně koná na hřbitově s bílými náhrobními kameny, kde jsou postupně pohřbívány ostatky nově nalezených obětí masakru. Také v roce 2025 zde bylo uloženo sedm dalších rakví. Kvůli obtížné identifikaci těl v masových hrobech však byla v jedné z nich do země uložena pouze čelist, uvádí zpravodaj Václav Černohorský. Rodiny, kterým se podařilo najít ostatky svých blízkých, se často musí smířit s tím, že pohřbí jen několik nalezených kostí, aby jim alespoň tak mohly dopřát místo posledního odpočinku. Tradičně je pohřeb doprovázen společnou muslimskou modlitbou přítomných.
Přeživší, příbuzní a oficiální činitelé ve čtvrtek procházeli kolem řad bílých náhrobních kamenů. Někteří se modlili a plakali na hrobech, jiní seděli nepohnutě s hlavou v dlaních. „Cítím nesmírný smutek a bolest za všechny ty lidi,“ řekla agentuře Reuters žena z města Goražde.
Uctít památku zavražděných přijeli i evropští politici
Smuteční ceremonie se v Srebrenici zúčastnili premiéři a ministři zahraničí několika evropských zemí. Přítomni byli například šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová či předseda Evropské rady António Costa. Oba se ve svých proslovech ohradili proti popírání genocidy či oslavování válečných zločinců. „Popírání těchto hrůz tráví naší budoucnost,“ uvedl Costa. „Nedopustíme, aby byly dějiny přepsány,“ uvedla von der Leyenová.
Srebrenici ke třicátému výročí genocidy navštívili i někteří bývalí vojáci mírových jednotek OSN, kterým se nepodařilo zabránit dobytí území. Kontingent, který měl chránit Srebrenici, tvořili převážně nizozemští vojáci. Nizozemský ministr zahraničí Caspar Veldkamp se v pátek omluvil, že vojáci nezabránili dobytí tohoto území. „Pociťujeme hanbu, že my mezinárodní společenství, jsme je (lidi v Srebrenici) nedokázali ochránit,“ uvedl šéf nizozemské diplomacie.
Evropští politici navštívili místo masakru i samotnou Bosnu a Hercegovinu v kontextu rostoucího politického napětí mezi jednotlivými republikami konfederace v posledních letech. Krize, kterou země zažívá, je podle místních pozorovatelů nejvážnější od konce války v roce 1995, uvádí zpravodaj Václav Černohorský.
Označit masakr v Srebrenici za genocidu odmítá Srbsko. Jeho prezident Aleksandar Vučić uvedl, že „dnes uplynulo 30 let od hrůzného zločinu v Srebrenici“, a vyjádřil soustrast příbuzným obětí. Do bosenského města se v pátek vydali představitelé některých menších srbských opozičních stran. Podle analytika ČT Teodora Marjanoviče pokračující odmítání označení událostí za genocidu ze strany Srbska podtrhuje tragický aspekt toho, k čemu v Srebrenici došlo.
Mezinárodní společenství vraždění muslimských civilistů jen přihlíželo
Dobytí muslimské enklávy Srebrenica srbskými jednotkami a následný masakr přibližně 8 tisíc lidí se staly jedním z tragických vrcholů tříleté občanské války v Bosně a Hercegovině a smutným vrcholem kariéry generála Ratka Mladiče. Vyhánění z domovů, masové vraždění, ale i výsměch požadavkům mezinárodního společenství se staly v letech 1992 až 1995 smutnou realitou, pád jedné ze šesti bezpečných zón vyhlášených OSN ale všechny šokoval. Vojáci pod velením Mladiče ovládli Srebrenici v červenci 1995. Několik stovek slabě vyzbrojených nizozemských vojáků sil OSN tomu nedokázalo zabránit, jejich mandát jim navíc neumožňoval účinně zasáhnout do případného konfliktu.
Sám Ratko Mladić, který se před spravedlností skrýval až do roku 2011, se ve městě po jeho dobytí ukázal v doprovodu kamery. V polní uniformě se srdečně zdravil se svými vojáky, nařizoval strhnout muslimské nápisy a do objektivu dodal, že je „v srbské Srebrenici, kterou dává srbskému národu jako dar“. Vyděšeným uprchlíkům jen o několik hodin později rozdával chléb a říkal: „Ničeho se nebojte, buďte v klidu. Brzy přijede dost autobusů a odveze vás – nejdřív ženy a děti – do bezpečí.“
Autobusy sice za několik dnů přijely, odvezly ale jen ženy, děti a starce; na muže se nikdy nemělo dostat. Přičemž muže a chlapce začali podle předem připraveného plánu vojáci systematicky vyvražďovat. Celkový počet obětí srebrenického masakru, který za genocidu označil už Mezinárodní soudní dvůr OSN, se i v roce 2025 jen odhaduje. Za účast na masakru odsoudily soudy v Bosně, Srbsku i v Haagu desítky lidí, včetně Ratko Mladiče a někdejšího bosenskosrbského prezidenta Radovana Karadžiće, kteří jsou považovaní za hlavní strůjce genocidy.
Vyrovnání se s hrůznými činy, k nimž ve Srebrenici došlo, zůstává i po třiceti letech obtížné, říká historik z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Rychlík. Ke zločinům proti lidskosti dle něj docházelo na obou stranách konfliktu, ne všichni pachatelé však byli potrestáni a někteří se spravedlnosti úspěšně vyhnuli.
Část válečných zločinců měly soudit i vnitrostátní soudy v Bosně a Hercegovině, která i v současnosti zůstává etnicky rozdělenou a polarizovanou konfederací. Pro některé příslušníky jednotlivých etnických skupin tak váleční zločinci, včetně Ratka Mladiče, i přes detailní zdokumentování genocidy zůstávají hrdiny, doplnil Rychlík.
Analogie se současnými konflikty v Gaze nebo na Ukrajině
„Mnoho matek na Ukrajině a v Palestině zažívá to, co jsme zažili v roce 1995,“ uvedla předsedkyně Hnutí matek ze Srebrenici Munira Subašičová, která v masakru přišla o syna a dvě desítky příbuzných. „Je 21. století a místo spravedlnosti se probudil fašismus,“ dodala.
Na paralely mezi konfliktem v Pásmu Gazy a nečinností mezinárodního společenství před třiceti lety v Srebrenici upozorňují v pátek i některá světová média. „Před 30 lety se umíralo ve Srebrenici stejně, jako se dnes umírá v Gaze. Se stejnou bezmocí obětí a stejnou mezinárodní pasivitou. Při výročí největšího masakru civilistů v Evropě od druhé světové války zůstávají mnohé rány stále otevřené, zatímco v Gaze se den ode dne prohlubují,“ píše španělský deník El País.
