V Německu proběhly pietní akce na připomínku útoku palestinských teroristů na izraelské sportovce během olympijských her v Mnichově v roce 1972. Účastnily se jich i rodiny jedenácti tehdy zavražděných olympioniků, včetně vdovy po zastřeleném vzpěrači Josephovi Romanovi, který se pokusil radikály přemoci. Čas rány nehojí, přiznává Ilana Romanová v rozhovoru, který vedl zpravodaj ČT na Blízkém východě David Borek.
„Říká se, že čas hojí rány. Jenže čas nehojí rány. Říkám vám to z osobní zkušenosti a pocit osobní ztráty je něco, co mnoho lidí zde v Izraeli zná. Bylo to padesát let bolesti, zkoumání a prověřování a pocitu, že jsem byla po padesát let klamána,“ popisuje osobní tragédii Romanová.
Pro Josepha Romana byly Hry životním snem, jeho manželka tehdy zůstala doma se třemi dcerami. Své ženě před odletem sportovec slíbil, že je to naposledy, co ji nechává samotnou. Zprávu o teroristickém útoku zjistila 5. září 1972 ráno.
„Celý den jsem strávila v napětí. V sedm hodin večer mi zaklepali na dveře a oznámili mi, že Jose je druhou obětí. Omdlela jsem,“ vzpomíná vdova po vzpěrači. „Ráno jsem vstala a ptala se sama sebe, jestli to byl jen sen, nebo realita.“
Když ale viděla oči svých známých zalité slzami, uvědomila si, že se vražda manžela skutečně stala. „Následujícího dne jsem jela na letiště vyzvednout rakev a byla jsem úplně na dně. Došlo mi, že všechny zabili a že nezbyl nikdo, kdo by mi alespoň řekl o Joseho posledních okamžicích,“ dodává.
Jsem člověk věřící v mír, říká Romanová
Když se později ptala svých dcer, zda vědí, co se stalo, odpověděly, že jejich tatínka zabili Arabové. „Já na to: ‚Ne Arabové, ale teroristé zabili vašeho tátu. Ale já slibuji, že tu budu s vámi. Udělám pro vás všechno,‘“ vypráví Romanová. Těžké pro ni je, že jí německé úřady dlouhou dobu neřekly detailní informace o celé události a zpackané policejní operaci, která řádění komanda nezabránila.
Romanová v současnosti žije v telavivské čtvrti Ramad Aviv, která je v Izraeli proslulá jako výrazně liberální a levicová. „Jsem příslušnicí svého národa. A jsem taky člověk, který věří v mír. Byla bych mnohem, mnohem raději, kdyby moje vnoučata vyrůstala v míru,“ přeje si.
„Ale když jsem teď slyšela Mahmúda Abbáse v Německu, jak činí přirovnání k holocaustu, zrovna on, který byl sponzorem této tragédie, této odporné vraždy sportovců… A on se neomluví, jeho DNA se nezměnila,“ kritizuje nedávný výrok předsedy palestinské samosprávy, který prohlásil, že Izrael spáchal na Palestincích od konce druhé světové války padesát holocaustů.
