Ukrajina se brání ruskému agresorovi už více než sto dní. Invaze si vyžádala tisíce životů, zdecimovala města a vyhnala z domovů miliony lidí. U příležitosti tohoto milníku v pořadu Události, komentáře debatovali ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Ondřej Ditrych, rektorka Univerzity obrany Zuzana Kročová a emeritní děkan NATO Defence College v Římě František Mičánek.
Zpočátku to měla být blesková válka, to ale nevyšlo. Pak Rusko ohlásilo druhou fázi – Donbas a jih. Uspělo částečně. Teď se čím dál častěji mluví o válce vleklé, opotřebovací.
Mičánka překvapilo především to, jak špatně ruská armáda a tajné služby vyhodnotily stav ukrajinské společnosti či připravenost ukrajinské armády a podhodnotily připravenost západních zemí a jejich ochotu Kyjevu pomáhat.
Současné změny strategie dle něj vypovídají o tom, že ruští teoretikové a stratégové se příliš nevěnovali tomu, jak se připravuje na akci jejich největší nepřítel, NATO. „Jak vojska cvičí, že existují určité domény, ve kterých se vedou jednotlivé bojové akce, a že válka musí být multidoménová. To znamená, že pozemní síly nemohou dosáhnout maxima bez podpory vzdušných sil, je zde i otázka námořních sil, které by měly kooperovat s těmi pozemními, něco, čemu se říká spojené úsilí na bojišti. To tady ruská armáda nepředvedla,“ řekl Mičánek.
Podle Ditrycha se dá říct, že od začátku války na Ukrajině sledujeme poměrně velkou míru jednoty mezi evropskými zeměmi. Na druhou stranu drobná tření ukazují, že transatlantický prostor je společenství států, které mají rozdílné zájmy, které nejsou zcela kompatibilní.
„Není to, myslím, nic fatálního, řekl bych, že jsme se jako transatlantické společenství v odpovědi na ruskou invazi jako by naježili a možná dosáhli určité rovnováhy. Ta rovnováha je křehká. S tím, jak porostou společenské náklady toho vleklého konfliktu, tak porostou i náklady politické a tam se ukáže schopnost společnosti nést tyto náklady. Ruský stát se vrací k tomu, co vůči západním zemím praktikoval poslední léta, a to k tomu, že testoval jejich soudržnost,“ uvedl Ditrych.
Zájem o vstup do armády
Na Univerzitě obrany se kromě jiného učí také humanitární právo. Obě strany konfliktu ho nyní nejspíš porušují – Rusové brutalitou vůči civilistům, Ukrajinci velmi pravděpodobně zveřejňováním záběrů se zajatci. Dle Kročové jde o velký problém.
„Minimálně armády vzdělávají své vojáky v této oblasti, tak je velmi těžké říct, co se stane, když je člověk v rámci konfliktu na frontě. Z pozice toho ruského vojáka si myslím, že je tam agresivita vyvolaná tou armádou,“ řekla. Co se týče Ukrajiny, je dle ní fakt, že je to napadený stát, doma vojákům umírají děti, rodiče či prarodiče a porušování humanitárního práva je tedy frustrace z tohoto stavu.
V současné době je o studium na Univerzitě obrany a obecně o vstup do armády trochu nižší zájem, uvedla Kročová. Myslí si, že ten pokles vyvolává blízkost konfliktu a obavy, nejen studentů, ale možná také rodičů. Naopak však zaznamenala velký zájem o vstup do aktivních záloh. „To jsou lidé, kteří dobrovolně chtějí bránit svou vlast a tady cítí možnost své podpory,“ řekla.
