Před třemi lety se ujal funkce kazašského prezidenta Kasym-Žomart Tokajev. Při přebírání moci sliboval reformy směřující k demokratizaci země. Bývalý sovětský diplomat, který ovládá ruštinu, angličtinu nebo čínštinu, tehdy řekl, že půjde ve šlépějích svého předchůdce Nursultana Nazarbajeva. Naděje na změnu k liberálnějšímu přístupu brzy pohasly.
Nazarbajev, někdejší šéf tamní komunistické strany, se dostal do čela Kazachstánu ještě před vyhlášením nezávislosti na Sovětském svazu a na svém postu zůstal téměř dalších třicet let. Podle lidskoprávních organizací panoval za jeho vlády v Kazachstánu pevně autoritářský režim, který významně omezoval svobody projevu, vyznání i shromažďování.
V roce 2019 Nazarbajev opustil oficiálně prezidentský úřad, v němž ho nahradil jeho spolupracovník Tokajev. Nový vládce Kazachstánu převzal zemi, ve které lidé žili pod přísnou kontrolou a opozice neměla téměř žádné slovo. Tokajev mluvil o liberálnějším přístupu k disentu nebo zmírnění omezení při zakládání politických stran a konání protestů. Aktivisté jeho slova označovali za prázdné sliby.
Naděje na změnu zůstaly nenaplněny a mezi obyvateli rostla frustrace. Způsobovaly ji zprávy o korupci a pohádkovém bohatství Nazarbajevova klanu v kontrastu se špatnou ekonomickou situací řady lidí a potíráním opozice či absencí svobodných voleb. Sílící protivládní demonstrace ale byly pokaždé tvrdě potlačeny.
Strategické vztahy s Ruskem
První zahraniční cesta nynějšího kazašského prezidenta směřovala už dva týdny po uvedení do úřadu do Moskvy. „Vztahy mezi námi neustále stoupají k novým výšinám. Jak rád říká Nursultan Nazarbajev, jsou ideální,“ uvedl během setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Sázka na přátelství s Moskvou se v současné situaci osmašedesátiletému kazašskému vládci vyplácí. Ruskem vedená vojenská aliance bývalých sovětských států zamířila do Kazachstánu, aby pomohla v zemi zmítané nepokoji obnovit pořádek. Tokajev se navíc stále může opřít o policejní složky a státní aparát. Podle expertů tak jeho pád není ve hře.
