Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
„Neexistuje žádné vybombardované divadlo – to znamená, že se tragédie nestala,“ komentuje postavení nového divadla na místě zničeného politolog a šéf neziskové organizace Agentura pro rozvoj Azovského regionu Konstantin Batozsky.
„Je to běžná taktika Rusů – vyhnout se odpovědnosti za spáchané zločiny, zejména válečné zločiny. Smyslem proto je zajistit, aby v paměti lidí tato tragédie, při níž zemřeli civilisté, prostě nikdy neexistovala. Nevidíte vybombardované divadlo – znamená to, že se to nikdy nestalo,“ dodává pro Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL).
Část těl obětí útoku na místě zůstala
Z vybombardovaného divadla zbyla pouze přední zeď. Zbytek okupanti strhli a na místě postavili novou budovu, která se té původní podobá. Z bývalé pěší zóny před divadlem je parkoviště.
„Obnovou divadla chce Rusko zakrýt to, co by se mohlo stát přímým důkazem jeho zločinu,“ řekla stanici RFE/RL novinářka mariupolského zpravodajského webu 0629.com.ua Anna Murlykinová.
Místní novináři jsou přesvědčení, že Rusové během demolice zničeného divadla a odstraňování trosek neodvezli všechna těla mrtvých, ale pouze ta, která byla nalezena navrchu trosek. Část těl obětí tak nejspíš zůstala v základech nové budovy.
„Podle svědectví obyvatel Mariupolu, se kterými jsem hovořila, se kolem divadla do září či října 2022 šířil mrtvolný zápach, a to přesto, že Rusové již začali odklízet sutiny, aby mohli začít stavět nové divadlo. Ruská média navíc informovala, že v červenci museli stavbaři práce pozastavit, protože tam kvůli zápachu nemohli pracovat,“ popsala Murlykinová. Okupanti přitom tvrdili, že zápach pochází ze skrytých zásob hnijících ryb.
„Vydezinfikovali to tam a zalili betonem. A co je pod tím betonem? Nevíme. Ale co víme jistě: pod tím betonem je pohřben zločin ruské armády,“ dodala novinářka.
„Ruská kultura zakrývá masovou smrt“
Během demolice zbytků vybombardovaného divadla a stavby nové budovy obehnaly okupační úřady místo vysokou zástěnou, která následky zločinu zakrývala.
Na této zábraně byly vyobrazené portréty osobností ruské kultury, třeba spisovatelů Alexandra Puškina či Lva Tolstého. Ale nejen jich. „Na zástěně byli také Ukrajinci – Taras Ševčenko a Mykola Hohol (Nikolaj Gogol) – prezentováni jako součást ruského dědictví,“ upozornila Nataliya Sphylovová-Saeedová z Harvardovy univerzity.
„Zástěna se stala symbolem toho, co se dělo pod ní: ruská kultura jako banner zakrývající masovou smrt,“ dodala výzkumnice v oblasti paměťových studií.
Ruská kultura vymazává ukrajinskou identitu
Připomněla také, že ruský vůdce Vladimir Putin označil v roce 2022 Mariupol za „ruské město,“ které se „konečně vrátilo domů“, a že při příležitosti „anexe“ části ukrajinského území citoval svého oblíbeného filozofa, ruského fašistického myslitele Ivana Iljina.
„Pokud považuji Rusko za svou vlast, znamená to, že jako Rus miluji, rozjímám a myslím, zpívám a mluvím rusky; že věřím v duchovní sílu ruského lidu. Jejich duch je mým duchem; jejich osud je mým osudem; jejich utrpení je mým zármutkem; jejich rozkvět je mou radostí,“ zněla citace.
Putin dále prohlásil, že obyvatelé okupovaných ukrajinských území se stanou ruskými občany „navždy“, dodala výzkumnice.
„Znovuotevření divadla tuto vizi zhmotňuje: ruská kultura jako nástroj k vymazání ukrajinské identity, rekonstrukce jako prostředek k zakrývání válečných zločinů, oslava postavená na masových hrobech – a Iljinova slova zhmotněná v troskách Mariupolu,“ shrnula Sphylovová-Saeedová.
Koloniální válka
O tom, že ruská válka proti Ukrajině je koloniální a že Moskva v tomto kontextu zneužívá i kulturu, hovoří mimo jiné známý americký historik Tymothy Snyder, ale také další experti.
„Rusko-ukrajinská válka má jisté koloniální prvky. Je hodně založená na dějinách, na kultuře,“ podotkl ukrajinský historik Radomyr Mokryk. „Má koloniální prvky ve smyslu snahy zneužít kulturu pro okupaci, expanzi a snahu vysvětlit, proč jeden národ či společenství má být ovládán někým zvenčí, druhým společenstvím.“
„Zpěv a tanec na kostech“
Slova expertů potvrzují i okolnosti otevření nového mariupolského divadla. „Dnešní otevření je prohlášením celému světu, že naši kulturu nelze zničit,“ řekl ruský herec Vladimir Maškov při ceremoniálu na zahajovacím koncertu na konci loňského prosince.
Čestnými hosty akce byli mimo jiné šéf okupační správy Doněcké oblasti Denis Pušilin či petrohradský gubernátor Alexandr Beglov. Na stavbě budovy se podíleli dělníci z Petrohradu, který se stal partnerským městem Mariupolu po jeho úplném dobytí Ruskem v květnu 2022.
Městská rada Mariupolu, která po okupaci města přesídlila na území kontrolované Kyjevem, označila obnovu a otevření divadla za „zpěv a tanec na kostech“.
„‚Obnova‘ divadla je cynickým pokusem zakrýt stopy válečného zločinu a součástí agresivní politiky rusifikace města. Repertoár se skládá převážně z děl ruských spisovatelů a dramatiků,“ uvedla rada.
Divadlo i přes propagandu nefunguje
Hned po okázalém znovuotevření ale okupanti divadlo opět zavřeli a představení byla přesunuta do budovy filharmonie.
Dokončené totiž byly pouze veřejné části budovy, tedy vchod, hlediště a jeviště. „Dvě třetiny divadla – šatny, technické místnosti a další – ani zdaleka nejsou připravené,“ řekl tehdy stanici RFE/RL exporadce mariupolského starosty Petro Andrjuščenko, který nyní vede nevládní organizaci Centrum pro studium okupace.
I Centrum národního podporu, spadající pod ukrajinské speciální síly, v lednu uvádělo, že divadlo přes hlasitou ruskou propagandu, která ho prezentovala jako symbol „oživení Donbasu“, ve skutečnosti nefunguje. „Takzvané ‚znovuotevření‘ divadla je cynickou manipulací a dalším důkazem koloniální politiky okupační mocnosti,“ komentovalo to.
Trvající uzavření budovy potvrdila tento týden i Diana Trymová, ředitelka Centra pro zachování identity dočasně okupovaných území při Mariupolské státní univerzitě, která přesídlila do Kyjeva. Podle Trymové v divadle pořád pokračují práce. Rovněž web divadla uvádí jako své sídlo adresu filharmonie.
I Trymová zdůraznila, že kultura je důležitým nástrojem pro formování identity a že Rusové kontrolu nad kulturními prostory využívají jako součást své okupační politiky s cílem změnit historický narativ o okupovaných ukrajinských územích.
V divadle se skrývali civilisté včetně dětí
V budově původního divadla se při obléhání Mariupolu v březnu 2022 ukrývalo zřejmě přes tisíc civilistů. Rusové na divadlo 16. března 2022 zaútočili, přestože bylo z obou stran označeno ruskojazyčnými nápisy „děti“, a to tak velkými písmeny, aby byly nápisy viditelné nejen pro piloty, ale i pro satelity.
Ruské bombardování divadla nepřežily stovky lidí, přesný počet se vzhledem k následné ruské okupaci města nepodařilo zjistit.
Agentura AP odhadla, že při útoku zahynulo v budově a v jejím okolí asi šest set lidí, což je téměř dvojnásobek odhadu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) i původního ukrajinského odhadu. „Jen v činoherním divadle mohlo podle našich výpočtů zemřít tři sta až osm set lidí,“ uvedl loni v prosinci legitimní místostarosta Mariupolu Denys Kočubej.
Rusko – podobně jako v případě jiných svých zřejmých válečných zločinů, třeba masakru v Buče – tvrdí, že divadlo zničili sami Ukrajinci, a to výbuchem zevnitř. Toto tvrzení ale vyvrátila řada organizací včetně OBSE či Amnesty International (AI).
„Charakter poškození divadla neodpovídá tomu, že by mohlo jít o explozi zevnitř. Je to poměrně dost jasné, že tam dopadla letecká puma,“ dodala ve vysílání ČT24 Petra Procházková z Deníku N. Podle Amnesty International na divadlo pravděpodobně dopadly dvě bomby, které explodovaly současně.
„Nikdy se nedozvíme, kolik lidí tam zemřelo“
Rusko obsadilo Mariupol v květnu 2022 po krvavých bojích a dlouhé blokádě. Podle odhadů OSN bylo zničeno nebo poškozeno asi devadesát procent výškových obytných budov ve městě a asi šedesát procent rodinných domů.
Ruská propaganda od té doby prezentuje bombastické rekonstrukční projekty, realita je ale zřejmě jiná. „Většina obyvatel města stále nedostala bydlení a žije v troskách. Za fasádou centra (města), které (okupanti) zrychleně ‚obnovují‘, jsou jen dekorace z ruin, v kterých lidé nějakým způsobem přežívají,“ podotkl v prosinci politolog Batozsky.
Ruští vojáci jsou podezřelí ze spáchání četných válečných zločinů v Mariupolu, i když to Moskva popírá. Podle údajů potvrzených městskými úřady zemřelo ve městě v důsledku ruské agrese nejméně dvacet tisíc lidí, uvedl v roce 2023 legitimní starosta Vadim Bojčenko. Skutečný počet ale kvůli ruské okupaci nelze zjistit.
„Děsivé je, že se nikdy nedozvíme, kolik lidí zemřelo v činoherním divadle a obecně v Mariupolu. Tato data neexistují a nebudou existovat, protože Rusko všechno uklidilo,“ shrnul bývalý ředitel Mariupolské televize Mykola Osičenko.
