Ruská pravoslavná církev (RPC) patří od počátku k hlasitým zastáncům plnohodnotné invaze na Ukrajinu a pomáhá ji morálně a ideologicky ospravedlňovat. Stojí za tím nejen silné vazby na stát, ale také koncept „ruského světa“, ve kterém pravoslaví hraje značnou roli. Z úst patriarchy Kirilla a dalších duchovních církve tak znějí slova o „metafyzické bitvě“, jež staví Rusko do pozice svatého národa a degraduje Ukrajinu na nástroj Západu, ale i slova o sebeobětování se, která kněží na frontové linii vštěpují ruským vojákům. A to vše i za cenu toho, že ztrácí svůj status největší a nejvlivnější pravoslavné církve na světě.
Ruská pravoslavná církev pevně stojí za kroky Moskvy. Z hlediska náboženského to sice může u někoho vyvolávat nepochopení, nicméně v případě RPC jde o strukturu plně kontrolovanou státem a státu podléhající, jak upozorňuje politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Šír pro web ČT24.
„Vzhledem k dobře známým vazbám mezi ruskou pravoslavnou církví a Putinovým režimem by to svým způsobem nemělo být překvapením,“ konstatuje také časopis Foreign Affairs.
Vazby církve na stát byly podle Šíra silné vždy, ideologicky RPC viditelně posiluje od konzervativního obratu ruského vládce Vladimira Putina. „Úměrně fašizaci domácích poměrů nejpozději od přelomu let 2011 a 2012. S tím jde ruku v ruce pochopitelně i proměna veřejného diskurzu, pronikání ideologie do prakticky všech sfér veřejného života, utahování šroubů, cenzura a další represivní opatření doma, na které pak ruská agresivní politika na mezinárodní scéně nasedá,“ ujasnil expert.
V podpoře „speciální vojenské operace“, jak Moskva oficiálně svou invazi na Ukrajinu nazývá, tak církev sehrává významnou roli. Hlava RPC patriarcha Kirill a další kněží církve pro invazi poskytují morální i ideologické ospravedlnění.
„Russkij Mir“
Patriarcha válku označuje za „metafyzickou bitvu“, ve které staví Rusko do pozice duchovního a svatého národa v protikladu k hříšnému a ďábelskému Západu. „Kirill válku spojil s kosmickým bojem dobra proti zlu a roli Ruska povýšil na božské poslání,” komentuje Reuters Institute s tím, že takový narativ nejen démonizuje Západ, ale také degraduje Ukrajinu na pouhý instrument, který západní mocnosti používají proti Rusku.
„Každá válka musí mít zbraně a ideje. V této válce Kreml poskytuje zbraně a ruská pravoslavná církev poskytuje ideje,“ podotýká pro Atlantic Council Cyril Hovorun, pravoslavný kněz a teolog, někdejší pracovník moskevského patriarchátu a v současné době profesor na Loyola Marymount University v Kalifornii.
Také analytik z Asociace pro mezinárodní otázky Michal Lebduška pro web ČT24 poznamenal, že ruské agresi částečně RPC dlouhodobě z ideologického hlediska napomáhá. „Přímo na Ukrajině se pokouší často i velmi agresivně šířit proruskou propagandu. Kromě toho ale také byly zaznamenány případy spolupráce církevních představitelů s ruskými okupanty, a to již v roce 2014,“ upozornil Lebduška.
Zatímco dle Šíra RPC plní doma v Rusku roli jakéhosi strážce duchovní čistoty, nástroje ideologické kontroly státu nad společností, v případě Ukrajiny (i dalších sousedů) je ruským státem využívána jako nástroj politické subverze, jako „agent vlivu“.
Ústředním bodem církevního souznění s Putinovou válečnou rétorikou je koncept „Russkij Mir“, v překladu „ruský svět“, který vznikl na počátku devadesátých let dvacátého století jakožto reakce na rozhořčení z rozpadu SSSR a touha po obnovení takového Ruska, jež by bylo „politicky a geograficky větší než Ruská federace“.
Během následujících tří desetiletí se význam pojmu „Russkij Mir“ posunul také k představě posvátné země. RPC se na prosazování tohoto narativu významně podílí, když Moskvu vykresluje jakožto obránce křesťanských hodnot na pozadí západního liberalismu a morálního relativismu.
„Russkij Mir poskytuje pro aktuální chování ruského režimu ideologický rámec, který umně propojuje ruské pravoslaví s dalšími ideovými pilíři, na nichž putinismus stojí. Vedle velkoruského šovinismu to je především ještě kult války, kult tradic a kult vůdce,“ podotýká Šír.
Podle Lebdušky je právě pravoslaví v rámci tohoto ideologického konceptu klíčovým prvkem, kterým se ruská civilizace odlišuje od Západu. „Jedním ze základních dogmat ruského světa je přesvědčení o jednotě Rusů, Bělorusů a Ukrajinců, kterou vyjadřuje i to, že RPC považuje Ukrajinu za své kanonické území, které spravuje,” vysvětluje. Právě myšlenka o jednotě tří východoslovanských národů byla podle něj naprosto zásadní pro spuštění ruské agrese.
Pravoslavné kříže, ikony a nafukovací mobilní chrámy
V tomto kontextu tak není překvapivé, že ruská pravoslavná církev vysílá mnoho svých mužů přímo do válečné zóny. Kněží mají vojákům poskytovat duchovní podporu a posilovat jejich morálku a přesvědčení, že vojenská agrese proti sousední zemi je správná.
Vedle propagandistických plakátů a vojenské výstroje jsou tak na frontě k vidění pravoslavné kříže, ikony a náboženské symboly. Loni ruská armáda na technickém fóru také představila nafukovací mobilní pravoslavný chrám, zdobený písmeny „Z“ a „V“ a nápisy „Za víru a vlast“.
„Lze ho rozložit, rychle nafouknout, provést bohoslužbu a odjet,“ řekl státní tiskové agentuře RIA Novosti ruský pravoslavný kněz Boris Grišin. „Pokud jsou na to dva lidé, můžete všechny ikony zavěsit, rozložit a napumpovat ho za méně než deset minut.“ Vozidlo převážející chrám má dokonce ledničku, sprchu, umyvadlo, suchou toaletu a dvě místa na spaní.
Jak dokládají fotografie z fronty zveřejněné třeba The Moscow Times, kněží vojáky před bitvou kropí svěcenou vodou, zpovídají je, přednášejí jim liturgii. Dle prohlášení patriarchy Kirilla na jeho oficiálních stránkách je mnoho vojáků na frontě také pokřtěno. Do bojové zóny je podle něj vysíláno stále více kněží, protože o to „naléhavě“ žádají samotní vojáci.
Kirill si také pochvaluje fakt, že stále více ruských praporů je pojmenováváno po světcích. „Každá jednotka si zvolí nebeského patrona. Ukázalo se to jako velmi úspěšné, jednotky se jmény světců se osvědčily a vyznačují se vysokou bojovou efektivitou a disciplínou,“ tvrdí s tím, že ruská armáda se tak opět blíží armádě „kristumilné“. Staví ji přitom do protikladu k ukrajinským vojákům, kteří si podle něj na svou vojenskou výstroj a „dokonce i na svá těla“ dávají pohanské znaky a fašistické symboly.
„Je to vaše oběť Bohu“
Se snahou zvýšit bojovou morálku vojáků prostřednictvím víry se pojí i koncept sebeobětování, jehož je Kirill od počátku invaze hlasitým advokátem. V prohlášení z roku 2022 naznačil, že vojáci, kteří umírají v boji, konají svatý čin, který se rovná náboženské oběti.
Patriarcha koncept rozšiřuje i mimo armádu, kdy vyzývá celé ruské obyvatelstvo k „duchovní mobilizaci“. Vyslovuje se pro širokou podporu armády a naznačuje, že oběť není pouze povinností vojáků, ale povinností kolektivní a národní.
Slova o hrdinném sebeobětování tak přebírají i další duchovní RPC. „Slogany o patriotismu a vlasti fungují na teenagery, ale ne na čtyřicátníky a padesátníky, kteří mají ženy a děti. Ti potřebují slyšet něco vážnějšího. Říkám jim — nepřišli jste do války zabíjet, ale zemřít. Je to vaše oběť Bohu, dáváte mu svůj život,“ říká jeden z kněží v rozhovoru pro kanál Rossija 24, který zveřejnila CNN.
Pro neloajální v církvi není místo
Důležité je podotknout, že ne každý duchovní RPC je zastáncem války. Ačkoliv veřejný dopis vyzývající k míru na Ukrajině podepsalo z více než 40 tisíc duchovních pouze tři sta kněží, takovéto veřejné výzvy k míru s sebou nesou riziko stíhání ze strany ruského státu. A podobně jako funguje režim ruského vládce Vladimira Putina, Kirill v církvi vybudoval tvrdou hierarchii, která vyžaduje naprostou konformitu.
„Pokud nejste loajální, pak pro vás v církvi není místo,“ upozorňuje pro agenturu AP Andrey Desnitsky, profesor filologie na Vilniuské univerzitě v Litvě. Kněží, kteří se odmítnou připojit k hlasům schvalujícím invazi nebo zůstat zticha, mohou být přeloženi, dočasně zbaveni svých povinností nebo dokonce zbaveni kněžské hodnosti.
Zajímavý je i případ kněze Ioanna Burdina, který se nejprve na své webové stránce a posléze i na bohoslužbě nedaleko města Kostroma vyslovil proti ruské invazi. Místním soudem mu byla udělena pokuta za „diskreditaci ruské armády“. Burdin poté požádal patriarchu, aby schválil jeho přestup do bulharské pravoslavné církve. Místo toho mu však Kirill zakázal sloužit bohoslužby, dokud se kněz veřejně neomluví.
„Můj postoj, který jsem nejprve uvedl na webových stránkách, poté v kostele a později během soudního procesu, byl vyjádřením mého náboženského přesvědčení,“ řekl kněz agentuře AP. „Protože všichni lidé jsou bratři, pak se každá válka, každý vojenský konflikt, tak či onak stává bratrovražedným.“
Příkazy patriarchy Kirilla platí i pro kněze sloužící v zahraničí. Loni v únoru například na tři měsíce suspendoval Andreje Kordočkina, kněze pravoslavného kostela v Madridu, za jeho protiválečný postoj. „Nemyslím si, že bych se z kanonického hlediska dopustil něčeho špatného,“ podotkl Kordočkin. „Pokud neexistuje žádný kanonický zločin, pak to znamená, že kanonické právo je prostě používáno jako mechanismus politické represe.“
Lebduška: RPC přichází o obrovskou část vlivu a majetku ve světě
Otázkou tak je, jak to s ruskou pravoslavnou církví bude dál. Třeba server al-Džazíra upozorňuje na to, že na základě její účasti a podpory invaze čelí ztrátě svého „univerzálního charakteru“ a zmenšení hranic svého vlivu jen na území Ruska.
S tím souhlasí i Lebduška. RPC je podle něj už nyní jedním z hlavních poražených ruské agrese, jelikož zejména kontrola ukrajinských farností a klášterů jí dávala status zdaleka největší pravoslavné církve světa.
„Ukrajinci jsou totiž výrazně religioznější než Rusové a na Ukrajině měla zhruba podobné množství farností jako v samotném Rusku. Kromě toho na Ukrajině kontrolovala i tři lávry (významné kláštery), které se jí nyní ukrajinský stát pokouší definitivně odebrat. Ztrátou Ukrajiny proto Ruská pravoslavná církev přichází o obrovskou část vlivu ve světě a majetku. To pochopitelně neznamená, že si část vlivu neponechá,“ ujasnil odborník.
Do jejího kanonického území však bude podle něj nadále patřit minimálně Bělorusko, silný vliv si ale stále udržuje na některé samostatné pravoslavné církve včetně polské, české a slovenské. „Už nyní je ale jasné, že ji ruská agrese proti Ukrajině nenávratně poškodila a urychlila emancipaci ukrajinských pravoslavných,“ uzavřel.
