Obyvatelé odlehlé ukrajinské obce Vilča mají za sebou hned dvě tragédie. Místo vzniklo jako útočiště po havárii jaderné elektrárny Černobyl. Navíc ihned na počátku ruské invaze vesnici ovládly okupační síly, které se stáhly až po půl roce. Po jejich odchodu zůstaly v obci traumatizované děti a pouze čtvrtina z původního počtu obyvatel.
„Chovali se jako… jako prasata. Rabovali domy, dělali, co se jim zachtělo,“ popisuje Natalia Mykolajevna Jemkova, zástupkyně starosty Vilči.
Kdysi okupované území v Charkovské oblasti bylo kvůli zničenému mostu odříznuté od zbytku Ukrajiny. Tvrdý postup ruských vojáků už připomínají jen zničené vesnice.
„Vilča leží v neustálém nebezpečí necelých pět kilometrů od ruských hranic. Síly Moskvy vesnici opakovaně ostřelují a obyvatelé si museli zvyknout na přelety průzkumných dronů,“ informuje zpravodajka ČT Barbora Maxová.
Terapie pro traumatizované děti
V neustálém ohrožení žije ve Vilče šestadvacet dětí. Vůbec poprvé za nimi přijeli humanitární pracovníci, aby jim pomohli se odpoutat od bolestné minulosti. Zahnat temné vzpomínky jim pomůže arteterapie.
„Některé děti odmítaly malovat a začaly až na třetí nebo čtvrtý pokus. Do té doby jsem malovala já, nebo jsem poprosila, aby jim ostatní trochu pomohli. Tak moc jsou traumatizované,“ svěřila se učitelka a dobrovolnice Halina, která uvedla pouze své křestní jméno.
Všem chybí kontakt s okolním světem, protože místní škola je zavřená. Většina zdejších učitelů uprchla do bezpečnějších regionů a žáci jsou odkázáni na distanční výuku. „Malovali jsme, byla legrace. Potkal jsem hodně kamarádů,“ svěřil se chlapec Rostislav.
Některé děti zblízka pocítily krutý teror okupantů. Vše se vyhrotilo poté, co se skupina žáků pokusila sundat z radnice ruskou vlajku. Vojáci je ihned zajali. „Dali jim na hlavu pytel, začali se ptát, proč to udělali, mlátili je,“ popsala kruté zacházení Olesa z Vilči.
Vesnice je bez plynu
Obyvatele obce čeká další zkouška v podobě blížící se zimy. Síly Kremlu odřízly vesnici od dodávek plynu, kterým se vytápělo ve všech domech. Někteří lidé nemají peníze ani na dřevo a musí hledat náhradní řešení. „Úřady nám nabízejí množnost odjet na zimu do Charkova nebo na jiná místa,“ říká místní obyvatelka Ala.
Před invazí ve Vilče žilo na dva tisíce lidí, zůstává jich pět set. Opustit vesnici nehodlají. Je jejich domovem a přečkat v ní hodlají celou válku krutým mrazům i přetrvávajícím ruským útokům navzdory.
