Nejrozsáhlejší vyšetřování v novozélandské historii odhalilo jednu z nejčernějších kapitol dějin země. Ukázalo, že na 200 tisíc lidí bylo v posledních sedmdesáti letech zneužito v péči státu nebo církve – často v dětském věku. Tamní premiér Christopher Luxon už oznámil, že hodlá státní péči důkladně reformovat. Očekávají se i žádosti o kompenzace v řádu miliard dolarů.
Teprve po boku manžela našla Frances Tagaloaová dost sil na to, aby vyšetřovací komisi odvyprávěla svůj příběh. Sexuální násilí, jehož obětí byla mezi pátým a sedmým rokem života, její paměť po dlouhá léta úplně vytěsňovala. „Nepamatovala jsem si to zneužívání, dokud jsem nezačala v dospělosti zažívat náhlé záblesky. A bylo to velmi traumatické,“ popsala žena.
Predátorem byl v jejím případě katolický řeholník, který vyučoval v zařízení přiléhajícím k její základní škole. „Byl to oblíbený a dobře známý učitel, ale také pedofil. A bohužel tam byly další dívky, které rovněž zneužíval, když je měl v péči,“ uvedla Tagaloaová.
Komise za šest let vyzpovídala na dva a půl tisíce obětí. Zneužívání zažívaly mnohdy od prvního dne v ústavu. A v mnoha podobách – znásilňování, elektrošoky, sterilizace. Šlo o děti, dospívající nebo zranitelné dospělé ve státní péči. A často to byli potomci původních maorských obyvatel Nového Zélandu. „Desetiletí nám říkali, že si vymýšlíme, a vůbec si nás nevšímali. Takže ano, je to historická chvíle,“ neskrývá zadostiučinění další z obětí, Toni Jarvis.
Skoro každý třetí
Historickou chvílí je míněno zveřejnění vyšetřovací zprávy na půdě parlamentu. Ze tří tisíc stran vyplývá, že obětí je na dvě stě tisíc, což představuje téměř každého třetího člověka, který státní nebo církevní péčí prošel.
„Stát se o vás měl postarat, ochraňovat vás, a místo toho vás podrobil nepředstavitelnému tělesnému, citovému, duševnímu i sexuálnímu zneužívání,“ kaje se nyní novozélandský premiér Luxon.
Zpráva obsahuje i 138 doporučení, jak zjednat alespoň částečnou nápravu. Počínaje veřejnou omluvou. Té by se měly oběti dočkat 12. listopadu.
