Za jednu z nejhorších humanitárních krizí současnosti označil papež František občanskou válku v Sýrii. Hlava katolické církve ji zmínila týden po návratu z Iráku – a v předvečer desátého výročí začátku konfliktu, ve kterém zemřely statisíce lidí a miliony dalších musely opustit domovy.
Syrský Idlib je v současnosti největší baštou odpůrců prezidenta Bašára Asada. Podle OSN jsou dva ze tří milionů místních obyvatel běženci, většinou ženy a děti. Mnoho z nich žije v provizorních táborech, kde se nedostává ničeho.
„Lhala bych, kdybych revoluci označila za úspěch. Místo, abychom byli zaopatření, jsme zničení. Nic nezbylo a všichni se požírají navzájem. Když dostaneme pomoc, část prodáme. Když ne, nemáme nic. Manžel je na frontě. Za deset dní vydělá sto lir (30 korun - pozn. red.). Přežíváme o chlebu a vodě,“ říká uprchlice Samara Rahmúnová.
Poslední rok zde platí křehké příměří. Miliony lidí se z území velkého jako Liberecký kraj ale nedostanou. Na jihu je syrská armáda, na severu zeď. V podstatě po celé délce turecko-syrské hranice stojí ostře hlídaná bariéra. S regiony na severozápadě Sýrie, včetně Idlibu, je Turecko přesto propojené jako nikdy předtím.
Civilní záležitosti spravují islamisté v rámci Vlády spásy
V oblasti má Turecko podle odhadů až patnáct tisíc vojáků, kteří koexistují vedle nejsilnějšího hráče v Idlibu – islamistického uskupení Haját Tahrír aš-Šám. Organizace Ankarou a Washingtonem označená za teroristickou spravuje území skrze takzvanou Vládu spásy.
„Turecká armáda zde má jen svá stanoviště. O civilní záležitosti v oblasti, kterou kontrolujeme, se stará jen naše administrativa, nikdo jiný,“ ujišťuje mluvčí takzvané Vlády spásy Mohammad Salem.
Podle pozorovatelů chce Turecko zabránit příchodu dalších běženců na své území a Idlib má sloužit jako nárazníkové pásmo u jeho jižní hranice.
