Desáté výročí nástupu papeže Františka na svatopetrský stolec si v pondělí připomene 1,3 miliardy světových katolíků. Probíhající pontifikát mnozí uvnitř i vně největší křesťanské církve považují za přelomový a plný reforem.
Papež Fratišek je první tohoto jména. K jeho výběru inspiroval před deseti lety nově zvoleného pontifika dnes už zesnulý brazilský kardinál Claudio Hummes.
Bylo to 13. března 2013 v závěru konkláve, kdy se k nově zvolenému nástupci na Petrově stolci právě Hummes naklonil se slovy: „Nezapomínej na chudé.“ Tak vstoupil do hry středověký světec František z Assisi, známý také jako Poverello, tedy chuďásek. Muž, který reformoval církev nikoli mocí a penězi, ale prostotou a zápalem. Jeho krajané z umbrijského Assisi vítali nového Františka s nadějemi.
„Doufám, že bude následovat Krista stejným způsobem jako svatý František, když si vybral toto jméno,“ řekla tehdy obyvatelka Assisi Inger Zangarelli.
V pořadí 266. papež a vůbec první člen řádu Tovaryšstva Ježíšova neboli jezuitů na Petrově stolci demonstroval svůj františkánský program pokory od prvních okamžiků, když promluvil na balkoně Papežského paláce: jak netypicky jednoduchou sutanou, tak svými slovy.
Zvyknout si je vážná nemoc
Legendy o svatém Františkovi z Assisi vyprávějí o jeho objetích s malomocnými i nezištné péči o nejchudší. Jeho současný jmenovec myje při velikonočních rituálech poslední večere Páně nohy vězňů a vězeňkyň, na svých misích podává ruce lidem bez domova a narkomanům, navštěvuje migranty a jejich rodiny ve sběrných táborech. A pozvedá hlas na jejich obhajobu.
„Sledujeme, co se děje. A nejhorší je, že si na to zvykáme. Dobře, dnes se potopila loď, je tu mnoho pohřešovaných osob. Ale podívejte, zvyknout si na to je vážná nemoc, je to velmi vážná nemoc,“ řekl papež v prosinci 2021.
Další viditelná gesta skromnosti na sebe nenechala dlouho čekat. František si za své sídlo a kancelář zvolil místo paláce apartmán v hostinském domě svaté Marty. Na svých cestách se nezřídka přesouvá ve vozech nižší střední třídy i přesto, že ho delegace doprovází v opulentních limuzínách. A z duchovních cvičení na venkově se do věčného města dokonce vracíval jen v autobusu.
Vedle proklamované prostoty je dalším bodem Františkova programu takzvaná synodalita. Klíčový pojem je nejčastěji chápán jako otevřený dialog, který by měl tradičně hierarchickou strukturu církve více propojit s potřebami moderního světa. „Není potřeba vytvářet další církev, ale vytvářet církev jinou. Potřebujeme jinou církev. A to je naše výzva,“ řekl v říjnu 2013.
Koexistence s Benediktem XVI.
Na jedné straně tedy široká diskuse, na druhé ale i razantní rozhodnutí, ve kterých František využívá široké pravomoci svého úřadu. Mimo jiné při hloubkové reformě vatikánské administrativy i snaze o zprůhlednění financí papežského státu. Svými dekrety omezuje také zastánce tradiční spirituality a ruší rozhodnutí, která garantovala svobodu starších forem bohoslužby.
Téměř celou první dekádu Františkova pontifikátu pak provázela z historického hlediska zcela netypická koexistence s emeritním papežem Benediktem XVI., který rezignoval dva týdny před jeho zvolením. Oba papežové se ale opakovaně snažili demonstrovat jednotu, a to až do Benediktova skonu v samotném závěru roku 2022.
František si v uplynulé dekádě vydobyl pověst liberála. Přesto vede svou vlastní agendu: otevřenou, ovšem v řadě případů beze změny tradičních postojů. Příkladem za mnohé je nadšení progresivních kruhů, které nedávno vyvolal prohlášením, že kriminalizace homosexuality je nespravedlivá. Obratem jej ale uhasil dovětkem, že homosexuální praxe z pohledu učení církve zůstává hříchem.
To, co ale papeže v posledním roce jeho prvního desetiletí zaměstnávalo nejvíce, je ruská válka na Ukrajině.
Utrpení napadené země zmiňuje v každém ze svých veřejných vystoupení a Vatikán se, zatím marně, snaží o možné zprostředkování mírového dialogu. Soucit, jaký má sám papež s Ukrajinou, demonstrovalo pohnutí, které se jej zmocnilo na úvod loňského adventu, kdy nedokázal pokračovat při modlitbě: „Panno neposkvrněná, dnes bych rád přednesl poděkování ukrajinského lidu…“
