Nový francouzský premiér Sébastien Lecornu předal prezidentovi Emmanuelu Macronovi svou demisi. Prezident ji přijal a Lecornua pověřil, aby do středy našel politické řešení krize. Podle listu Le Figaro poté Macron převezme odpovědnost. Nový premiér přitom teprve v neděli večer představil ministry své vlády a v úterý měl předstoupit před Národní shromáždění. Zástupci opozice vyzvali k vypsání nových parlamentních voleb a žádají odstoupení prezidenta.
Lecornu prohlásil, že za současných podmínek není možné vládnout. Zkritizoval také ostatní politické strany. „Byl jsem připravený ke kompromisu, ale každá politická strana chtěla, aby ty ostatní přijaly celý její program,“ konstatoval odstupující premiér. Toto chování označil za stranickou chamtivost způsobenou nadcházejícími prezidentskými volbami, které se mají konat v roce 2027.
Odpoledne pak Lecornu na X napsal, že na prezidentovu žádost v zájmu politické stability souhlasil s vedením posledních rozhovorů s politickými silami. „Ve středu večer hlavě státu sdělím, zda je to možné, nebo ne, aby tak mohl (Macron) vyvodit potřebné závěry.“
Podle DPA zůstává otázkou, co se stane, když se Lecornuovi najít politickou dohodu nepodaří. Deník Le Figaro s odvoláním na zdroje blízké prezidentovi napsal, že Macron v případě selhání těchto rozhovorů převezme odpovědnost. Odstoupení z funkce už dříve odmítl, mohl by však rozpustit parlament a vypsat nové volby.
Požadavky na rozpuštění parlamentu
„Není pochyb o tom, že premiér neměl žádný manévrovací prostor a že to byl rozhodně Emmanuel Macron, kdo sestavil svou vládu. Bez voleb a rozpuštění Národního shromáždění nemůžeme znovu najít stabilitu,“ sdělil televizi BFMTV šéf krajně pravicového Národního sdružení (RN) Jordan Bardella, který zároveň vyzval k Macronově rezignaci. Rozpuštění parlamentu požaduje také někdejší šéfka RN Marine Le Penová.
Lídr krajně levicové Nepodrobené Francie (LFI) Jean-Luc Mélenchon na síti X uvedl, že po rezignaci Lecornua požaduje okamžité projednání návrhu 104 poslanců na odvolání Macrona.
„Pokud se dostaneme do patové situace, budeme se muset vrátit k volebním urnám. Myslím ale, že existují i jiné možnosti. Jenže o těch možnostech nerozhoduji já,“ konstatoval šéf Republikánů Bruno Retailleau.
Končící ministryně životního prostředí Agnès Pannierová-Runacherová na síti X vyzvala k zapojení levice do dalších vlád. „Stejně jako mnozí z vás jsem zoufalá z tohoto cirkusu, kde každý hraje svou roli, ale nikdo na sebe nebere zodpovědnost,“ sdělila.
Macron Lecornua jmenoval do funkce 9. září, jako premiér tak působil pouhých 27 dní. Deník Le Figaro píše, že se tak stal nejkratší dobu sloužícím předsedou vlády v historii. Lecornu byl pátým Macronovým premiérem za poslední dva roky, když jeho předchůdce Francois Bayrou neustál na začátku září hlasování o důvěře kvůli plánovaným rozpočtovým škrtům.
„Prezident Macron teď musí jmenovat nového premiéra. Lecornu postavil vládu, která byla až příliš podobná té předchozí. Nejvíc kritizován byl Bruno Le Mairne, bývalý ministr pro ekonomiku, který měl být šéfem resortu obrany. Vypadalo to, že vláda nepřežije ani krátké období, protože vyslovit nedůvěru jí hrozila jak krajní pravice, tak i krajní levice. Nový premiér bude muset vládu rozšířit, ministry by mohli být třeba i socialisté,“ informoval zpravodaj ČT ve Francii Jan Šmíd.
Podle AFP se ve Francii s nejnovější demisí Lecornua dále prohlubuje politická nestabilita. Po neočekávané a bezprecedentní rezignaci předsedy vlády prudce oslabilo euro, upozornila agentura Reuters. Klesají také evropské akcie, hlavně na burze v Paříži.
Kořeny politické krize
Politický chaos ve Francii se táhne od loňského roku, kdy se Macron kvůli úspěchu krajně pravicové strany Národní sdružení (RN) v evropských volbách rozhodl překvapivě vyhlásit předčasné parlamentní volby. Šlo o riskantní tah, který se obrátil proti prezidentovi, jelikož jeho centristický blok ztratil křesla ve prospěch krajní pravice a krajní levice. Francie je tak silně rozdělenou zemí s prakticky neovladatelným Národním shromážděním, píše v analýze americká stanice CNN.
Levice sice získala ve druhém kole voleb v parlamentu většinu, ale krajní pravice dominovala v kole prvním. Naděje levice na vytvoření menšinové vlády se zhroutily poté, co Macron odmítl akceptovat její volbu premiéra. Na rozdíl od Německa nebo Itálie nemá Francie tradici budování koalic, její politiku po více než 60 let formuje systém ovládaný prezidentským úřadem, upozorňuje CNN.
Nová ústava, zavedená v roce 1958 se vznikem páté republiky, dala výkonné moci široké pravomoci a zavedla většinový systém, aby se zabránilo krátkodobým vládám. V důsledku toho se po celé dekády střídaly u moci dvě hlavní politické strany, tedy zástupci levice a pravice, popisuje americká stanice.
Macron ale tento systém v roce 2017 narušil, když se stal prvním prezidentem zvoleným bez podpory kterékoli z hlavních etablovaných stran.
Po znovuzvolení v roce 2022 brzy ztratil parlamentní většinu, protože voliči se začali přiklánět k extremistům. Následovaly dva roky křehké vlády, kdy byl Macron opakovaně nucen uplatňovat článek 49.3 ústavy a protlačovat zákony bez hlasování, k rostoucí nelibosti opozičních zákonodárců a velké části francouzské veřejnosti, všímá si CNN.
Výzvy k rezignaci Macrona
Podle analytiků se situace bude opakovat tak dlouho, dokud Macron nenajde premiéra schopného zprostředkovat kompromis. Opozici zároveň dochází s jeho centristickými kandidáty trpělivost. Socialisté kupříkladu chtějí zdanit bohaté a zrušit Macronovy daňové škrty pro firmy, což jsou požadavky, které pravice zavrhuje.
Zatímco krajní levice volá po rezignaci prezidenta, krajní pravice požaduje předčasné volby a mainstreamová levice a pravice se stále nedokážou shodnout, hodnotí situaci CNN.
Mnozí ve Francii nyní předpokládají, že se krajní pravice nakonec ujme moci – ne-li nyní, tak po prezidentských volbách v roce 2027 – ačkoli jen málokdo věří, že by takový výsledek vyřešil problémy země.
Ekonomické potíže a protesty
Důvěra veřejnosti ve vládnoucí politiky v čele s Macronem rapidně klesla. Protestních akcí proti plánovaným škrtům v rozpočtu na příští rok se podle úřadů v září zúčastnily statisíce lidí. Francouzi nadále protestují i proti Macronově důchodové reformě, která zvýšila minimální věk odchodu do důchodu z 62 na 64 let.
Hlavní analytik pařížského think-tanku Institut Montaigne Dominique Moïsi řekl CNN, že si nepamatuje tak hlubokou krizi v období současné páté republiky. „De Gaulle přežil pokusy o atentát, byla alžírská válka, v květnu 1968 bylo heslo ‚La France s'ennuie‘ (Francie se nudí). Ale dnes je Francie frustrovaná, zuřivá, plná nenávisti vůči elitě,“ varoval politolog.
„Zní to, jako by změna režimu byla nevyhnutelná, ale nedokážu si představit, jak k ní dojde a kdo by za ní stál. Jsme ve fázi přechodu mezi systémem, který už nefunguje, a systémem, který si nikdo nedokáže představit,“ poznamenal Moïsi.
Investoři se obávají rostoucího deficitu druhé největší ekonomiky eurozóny. „Francouzské veřejné finance mají velký problém se zadlužením, ten dluh nyní dosahuje asi 3,4 bilionu eur,“ upozornil nedávno zahraniční redaktor ČT Jakub Nettl. „V poměru k HDP zůstává asi šestiprocentní, což je dvakrát tolik, než povolují maastrichtská kritéria.“
