Ukrajinský Mykolajiv už více než rok řeší potíže s vodou, která je slaná, tvrdá a nedá se pít. Pro pitnou si tak lidé musí chodit k cisternám. Problémy způsobili Rusové, když zničili potrubí přivádějící do města vodu z Dněpru.
V Mykolajivu se z vody stala žádaná komodita, jejíž využití se musí dobře plánovat. „Jsem vizážistka, takže peru houbičky a štětce ve vodě z kohoutku. Poté je proplachuji odděleně v pitné. Chci, aby je zákaznice měly čisté,“ popisuje obyvatelka města Tutuška Matvijenková.
Voda tekoucí z kohoutků je pouze užitková. Místní ji používají jenom na uklízení nebo praní, i tak je to ale posun. Ještě loni totiž chodili prát prádlo postaru k řece. „S sebou jsme vzali tašky, ne proutěné koše jako v dávných dobách. Nosili jsme v nich mokré vyprané ložní prádlo a pak ho sušili,“ vzpomíná Jura Matvijenko.
Veškerou vodu na pití nebo vaření mají manželé Matvijenkovi v barelech. Jednou týdně naloží nádoby do auta a jedou je naplnit k trolejbusům, které vodu rozvážejí po městě.
Jiní si pro zásoby musí chodit každý den. „Loni 12. dubna řekl starosta, že voda nepoteče tři dny. A kolik uteklo času?“ zlobí se další obyvatel města Valerij.
Rusové loni v dubnu totiž zničili potrubí, které do Mykolajiva přivádělo pitnou vodu z osmdesát kilometrů vzdáleného Dněpru. Od té doby muselo město začít využívat bližší vodní zdroje, jenže voda z nich byla moc slaná a zakalená. Přestože se situace zlepšuje, problémy s kvalitou vody přetrvávají.
Čerpadla, kde si lidé mohou vodu nabrat, pravidelně obchází ředitel Centra pro ochranu lidských práv Boris Kudar. Sbírá vzorky a zkoumá jejich kyselost, tvrdost i salinitu. Parametry většinou překračují povolené normy. „V Česku nebo Německu budou normy přísnější. Zdejší voda, kterou považujeme za pitnou, se tam pít nedá. S nástupem nějaké krize nebo války se ale tyto standardy snižují,“ upozorňuje Kudar.
Dokud se nepodaří vystavět vodovod nový, voda v půlmilionovém městě bude stále dobrá jen na mytí nádobí.
