Na Ukrajinu se podařilo vrátit skoro čtyři sta dětí z okupovaných území a Ruska. Více než 1,5 milionu dětí je podle odhadů stále na anektovaném území. Moskva tvrdí, že jich odtud ruské úřady odvezly více než tři sta tisíc. Další tisíce nezletilých se chystají Rusové podle Kyjeva během léta deportovat pod záminkou rehabilitace v letních táborech.
Válka je rozdělila na bezmála dva roky – jedenáctiletý Dmytro byl u babičky na východě Ukrajiny, když do vesnice přišli ruští vojáci. V okupované oblasti chlapec strávil dlouhé měsíce. Teď už je odtamtud pryč, ale na místě dál zůstávají jeho příbuzní. Rodina si proto přála zůstat v anonymitě.
„Do vesnice se nemohl nikdo dostat. Takže jsem neustále... omlouvám se, těžko se mi mluví. Sledovala jsem všechny komunikační kanály a hledala někoho, kdo by (mého syna) mohl odtamtud vyvézt,“ popisuje chlapcova matka Inna.
Pak se podle ní začaly stupňovat výhrůžky příbuzným. „Říkali, že mi dají trochu času, abych si dítě odvezla zpět. Jinak ho prostě přejmenují a dají k adopci,“ vypráví žena.
Domácí mazlíčci jako jediní přátelé
Chlapce nakonec pomohli vrátit lidskoprávní aktivisté – přes území Ruska. Dmytro je doma sotva půl roku. Stále se nedokázal vymanit z hlubokého traumatu. Na ulici vychází jen málokdy a jeho jedinými přáteli jsou domácí mazlíčci.
„Jednou jsem šel s kamarádem ze školy domů a nad námi proletěla raketa. Sestřelili ji. Pokud by ji někdo nesestřelil, spadla by na obchod, kolem kterého jsme zrovna procházeli,“ vzpomíná Dmytro.
„Dlouho jsem mu neříkala, že polovina jeho přátel už nežije. Proto si tady nechce na nikoho zvykat. Bojí se, že se to bude opakovat,“ dodává hochova matka.
Podle ukrajinských odhadů žije na okupovaných územích milion a půl dětí. O jejich krušném životě uprostřed války se ale málokdy mluví. „I když se nejedná o deportaci, nejsou vyvezeny do Ruska, tak žijí v těch samých podmínkách. Kolem sebe vidí válku a musí se přizpůsobovat nové realitě,“ nastiňuje aktivistka z organizace Cesta domů Anastasija Chaliulova.
Této organizaci se na Ukrajinou kontrolované území podařilo za poslední dva roky navrátit skoro 200 dětí. Hojení duševních šrámů a zvyknutí si na válečnou realitu domova je pro ně otázkou času. A je tím složitější, čím déle mladí žili pod ruskou okupací.
