Čínské úřady pokračují v regulaci velkých technologických firem. Po rekordních pokutách pro internetové prodejce se zaměřily na společnosti rozvážející jídlo. Penále zaplatí jedna z největších – Mej-tchuan. Kontrolor antimonopolního úřadu se nechal zaměstnat jako poslíček. Za dvanáctihodinovou směnu si vydělal 135 korun a šedesát procent mu ještě strhli za zpoždění.
Po celé Číně si pomocí chytrých telefonů objednávají teplé jídlo až domů stamiliony uživatelů. V posledních letech se rozvoz jídla rozrostl rychle a efektivně a stal se tak důležitou součástí běžného života, že se s nadsázkou označuje za jeden z velkých vynálezů moderní čínské civilizace.
Donáškové služby tvoří trh v hodnotě šestatřiceti miliard dolarů s extrémními nároky na rychlost. Technologická vymoženost těží z levné pracovní síly. „Jednou jsem nesl jídlo do staršího domu. Zbývaly mi dvě minuty, ale byl špatný signál, tak jsem nestihl zmáčknout 'dokončeno'. Než jsem seběhl všechna patra, naskočilo mi zpoždění,“ líčí poslíček.
Odvětví funguje v chaotickém extrému. Kurýři pracují pod tlakem, musí kličkovat na velkých křižovatkách, jezdit v protisměru nebo na červenou. Aby ušetřili vteřiny, sprintují. Nehody jsou součástí práce a někdy končí i smrtí. Se slabou sociální sítí a pokulhávající regulací se úřady snaží krotit zmatek na ulicích. Jedna z velkých firem dostala pokutu poté, co se kontrolor zaměstnal právě jako poslíček.
Za dovoz jídla má řidič kolem dvaceti korun, pokutu ale dostává i za vteřinové zpoždění. Když si zákazníci stěžují, přijde o celou mzdu. „Když doručíš jídlo pozdě, strhnou ti šedesát procent provize. Když se zpozdíš třikrát, stáhnou tě na den z práce,“ popisuje kurýr.
Poslíčci pracují čtrnáct hodin denně, šest dní v týdnu. Někdy zvládnou i šedesát rozvozů za den. „Brašna je perfektní místo na odpočinek. Až budeš unavený, lehni si na ni. Je to náš gauč,“ učí se kurýři, kteří jsou celý den odkázáni na nic neodpouštějící algoritmus, jenž nepřestává chrlit objednávky.
