Rozhodnutí o brexitu z června 2016 mnohonásobně zvýšilo počet Britů, kteří ve spolkové republice žádají o německé občanství. Kvůli nejistotě a obavám z možného chaosu, které v ní dosavadní postup britských politiků jen utvrzuje, tak učinila i berlínská dopisovatelka listů The Guardian a The Observer Kate Connollyová. O své zkušenosti, která rozdělila i její britskou rodinu, napsala knihu Exit brexit – jak jsem se stala Němkou.
„Matka hlasovala pro brexit, otec proti,“ říká Connollyová, která kolem sebe jinak neměla nikoho, kdo by vystoupení Británie z Evropské unie podpořil. „Všichni moji přátelé hlasovali proti brexitu, a tak člověk vůbec nerozumí tomu, jak se někdo mohl rozhodnout opačně,“ míní.
Referendum jí způsobilo takový šok, že po něm několik nocí nespala. „Cítila jsem se do té doby velmi dobře jako Britka v Evropě.“
V rodině výsledek referenda nejprve vedl k bouřlivým diskusím, postupně se ale brexit stal tématem, o kterém se raději nemluví. „Je to takové velmi britské, vyhýbáme se tomu,“ podotýká Connollyová s tím, že když se do ostrovní země vrátí na některou z rodinných oslav, vždy ji někdo raději znovu upozorní, aby otázku neotevírala.
Bez důvěry v britskou politiku
Ve vlastních úvahách se ale možným dopadům brexitu na svůj život v Německu nevyhnula. Novinářka, která má německého manžela a ve spolkové republice už léta žije, na internetu brzy zjistila, že má na německé občanství nárok a to britské si zároveň může ponechat.
Rozhodnutí požádat o německý pas, k němuž dospěla už v roce 2016, vnímá Connollyová především jako pragmatické v situaci, kdy vůbec nebylo – a stále není – jasné, jakým způsobem se brexit uskuteční.
„Vůbec netušíme, co se rozhodne. Nemám žádnou důvěru v politiku v Británii,“ poznamenává v narážce na to, že se Londýn ani necelý měsíc před stanoveným termínem brexitu – 29. března – nerozhodl, jak má vystoupení z Unie vypadat.
Stejný krok jako novinářka, které německé občanství dává jistotu, že nadále bude moci v Evropské unii bez problémů žít a pracovat, v uplynulých letech učinily tisíce Britů. Zatímco v roce 2015 německé občanství podle tamních úřadů získalo 622 Britů, v roce referenda o brexitu jich bylo už 2865 a předloni 7493. „Každý, kdo může, tak to dělá, a ti, kteří nemohou, jsou velmi frustrovaní,“ je přesvědčena.
Pasů není nikdy dost
Samotný proces získání německého občanství pro Connollyovou nebyl problematický, potvrdily se během něj ale některé předsudky cizinců o německé byrokracii. Sedmačtyřicetiletá dopisovatelka sice vystudovala němčinu na univerzitě, úřadům ale ani to, ani její zjevné znalosti jazyka nestačily, a Connollyová musela skládat jazykovou zkoušku. Sešla se na ní s Britem, který ve spolkové republice žije už 28 let, a německy mluví stejně dobře jako ona. „Zkoušející se divili, co tam vůbec děláme,“ vypráví.
Nakonec pas dostala a přišla ho ukázat rodičům. „Máma zrovna luštila sudoku, stále do toho jen koukala a vůbec nic neřekla. Táta se z toho snažil udělat vtip, že sbírám pasy,“ říká s úsměvem. Vážně pak dodává: „Když ale člověk zná dějiny 20. století, nemá pasů nikdy dost.“
