Někteří Rusové a Bělorusové žijící na Ukrajině čelí problému – země je chce pomocí byrokratických pastí dostat pryč. Snaží se tak zbavit lidí, u nichž hrozí kolaborace s invazními silami, a ruší jim legálně získaná víza a povolení k pobytu. Část z nich se přitom postavila proti své zemi původu a pomáhala bránící se Ukrajině. Doma jim proto hrozí za jejich názory stíhání. Ukrajinští představitelé tvrdí, že postupují v souladu se zákonem. Roli mohou hrát i informace tajných služeb o jednotlivcích.
Zmanipulované volby v roce 2020 přiměly spoustu Bělorusů, kteří nesouhlasili s režimem Alexandra Lukašenka, opustit ze strachu z perzekuce svou zemi. Tehdy ukrajinská vláda vydala nařízení, které Bělorusům umožňovalo 180denní bezvízový pobyt, což je dvojnásobek pobytu pro ostatní cizince.
Jen v roce 2021 vydala Ukrajina 4,3 tisíce povolení k pobytu Bělorusům. V listopadu 2021 byl dekret prodloužen do roku 2022. V zemi žilo i dost ruských občanů.
Pak ale Rusko provedlo 24. února plnohodnotnou invazi, a to i z běloruského území. Ti, kteří prchali před Lukašenkovým represivním režimem, se na Ukrajině často stali nežádoucími. Od té doby vydal Kyjev rozhodnutí o zrušení práva pobytu 29 běloruským a 456 ruským občanům. V předchozích letech byla přitom takováto zrušení velmi vzácná.
Někteří běloruští a ruští občané, kterým končila platnost a chtěli si povolení k pobytu obnovit, se tak se začátkem války ocitli v pasti. Nejprve byly úřady zavřené a na telefonické otázky bylo uchazečům sděleno, ať počkají. Očekávali tedy, že jim nebudou hrozit žádné pokuty za propadnutí povolení a pozdní vyřizování. Po otevření úřadů se však setkali s nemilým překvapením. Jejich žádosti o pobyt, kterým bylo před válkou vyhověno bezproblémově, byly najednou zamítnuty. Pokutám se také nevyhnuli, ale nejtvrdší trest byl ještě jiný – přišly výzvy k deportaci.
Migrační úřad v reakci uvedl, že postupuje v souladu se zákonem, a dodal, že těm, kteří během válečného stavu promeškali lhůtu, nabízí možnost podat žádost znovu. Také mluvčí pohraniční stráže Andrij Demčenko popřel, že by měl nějaké zvláštní pokyny týkající se běloruských občanů.
Byrokratické limbo
Podobný scénář prožila jednatřicetiletá Karyna Pacjomkinová. Na konci roku 2021 uprchla z Běloruska, protože se obávala trestního stíhání kvůli svému odporu vůči Lukašenkovu režimu. Oznámení o vyhoštění z Ukrajiny jí bylo doručeno poté, co se o dvanáct dní opozdila s žádostí o povolení. Nemohla požádat o povolení ve Státní migrační službě (SMS), protože ta byla kvůli válce až do května zavřená a poté nikdo nereagoval na telefonáty. Když se jí na začátku července konečně podařilo do úřadu dostat, byla přijata chladně.
„Přinesla jsem do SMS všechny své dokumenty s doklady o své dobrovolnické činnosti,“ řekla. „Pracovnice se na ně ani nepodívala, prostě na mě napsala zprávu a argumentovala tím, že nejsem politický uprchlík. Nepodepsala jsem ji, protože to není pravda.“ O dva dny později dostala Pacjomkinová zpět svůj pas s razítkem, které oznamovalo, že má být vyhoštěna z Ukrajiny za překročení délky pobytu.
Napsala tedy stížnost vedoucímu Státní migrační služby. „Díky tomu, že jsem se neustále vracela do SMS a všem mým odvoláním, můj případ přezkoumali a zrušili razítko o vyhoštění,“ uvedla. Když se však Pacjomkinová znovu obrátila na SMS, aby požádala o povolení, bylo jí řečeno, že je nelegální migrantkou a že nebude moci žádat. Doufá, že jí SMS udělí dočasnou ochranu, ale proces je v současné době pozastaven, a ona se tedy nachází v jakémsi byrokratickém limbu – nemusí odejít, ale ani nesmí zůstat.
Ukrajinský imigrační zákon stanovuje, že povolení k pobytu může být zrušeno, pokud „se ukáže, že povolení bylo uděleno na základě vědomě nepravdivých informací, padělaných dokumentů nebo dokumentů, které pozbyly platnosti“.
Takový byl i případ jednačtyřicetiletého Andreje Sidorkina, původem ruského občana, který žije na Ukrajině sedmnáct let s povolením k trvalému pobytu. Podle Natalije Naumenko, šéfky SMS, mohou občané Ruské federace, kteří již mají povolení k dočasnému nebo trvalému pobytu, nadále pobývat na Ukrajině, což znamená, že proces měl být jednoduchý. „Ale oni zrušení odůvodnili tím, že předložené informace neodpovídaly informacím vedeným v mém spisu. Namítali, že datum rozvodu je dřívější než datum získání migračního povolení – to mi řekla pracovnice SMS,“ říká Sidorkin.
Jedním z vysvětlení přístupu k Sidorkinovu případu může být květnové oznámení Naumenkové o revizi všech dočasných nebo trvalých povolení pro ruské občany „s cílem vyčlenit ty, kteří mohou provádět určité aktivity proti Ukrajině“. Sidorkin se mezitím odvolal proti rozhodnutí o povolení k pobytu, které půjde k soudu, a po tu dobu může na Ukrajině zůstat.
Laický pohled nestačí
Podle iniciativy Free Belarus Center (Centrum svobodného Běloruska) není postup, jakým Bělorusové žádají o právní status na Ukrajině, ani transparentní, ani předvídatelný. Deportovaní se tak mohou spoléhat pouze na medializaci svého případu a osobní obhajobu, jako to udělali Pacjomkinová a Sidorkin. V důsledku toho nedávno otevřená Kancelář Světlany Cichanouské v Kyjevě spolupracuje s právníky, kteří pomáhají Bělorusům získat legální status v zemi.
Podle jejího šéfa Valeryho Kavaleuského je pravda, že se od počátku války mnozí Bělorusové na Ukrajině potýkají s problémy, které souvisí se získáním nebo prodloužením povolení k dlouhodobému pobytu. „Částečně se to vysvětluje tím, že se Lukašenko připojil k ruské agresi a došlo ke změně vnímání Bělorusů, částečně tím, že ukrajinská vláda sleduje nyní jeden hlavní cíl, a to ubránit svou zemi a zvítězit ve válce,“ okomentoval situaci.
„Pomáháme proto ve spolupráci se státními institucemi Bělorusům, kteří de facto zůstali bez podpory státu, tyto problémy vyřešit. Spoléháme také na to, že kandidátský status Ukrajiny v EU vytvoří novou motivaci pro dosažení evropských standardů v oblasti migrační politiky,“ informuje Kavaleuski.
Kryścina Šyjanok, zástupkyně běloruské menšiny při pražském magistrátu, je daleka toho, aby postup ukrajinských úřadů automaticky odsuzovala. „Laický pohled v situaci války nestačí. Nám se to může zdát (a často se i zdá) nespravedlivé nebo až diskriminující, ale Služba bezpečnosti Ukrajiny může vědět o bezpečnostních rizicích, které my nevidíme,“ uvedla pro ČT24.
„I nějaká pasivní spolupráce s diktátorským režimem může být Ukrajinou vnímána jako riziková. Například u těch Bělorusů nebo Rusů, kteří sice uprchli před Lukašenkem nebo Putinem, ale v původních zemích zanechali fungující soukromé podniky. My to z Prahy těžko můžeme hodnotit,“ soudí Šyjanok. Dodává však, že „Ukrajina by se zcela určitě měla postarat o běloruské dobrovolníky, kteří ji brání spolu s Ukrajinci před ruským agresorem, a zajistit pro ně co nejdříve ukrajinské státní občanství.“
