Fenomenální československá sportovní gymnastka Věra Čáslavská se v roce 1968 po podepsání jednoho z dokumentů pražského jara ocitla v hledáčku tehdejší Státní bezpečnosti. Úkryt nalezla na chatě horské služby ve Vřesové studánce v Jeseníkách.
„Pátrala po ní také NKVD,“ zavzpomínal bývalý náčelník Horské služby Jeseníky Zdeněk Zerzáň. Sovětská NKVD se zabývala především vnitřní bezpečností a spravovala věznice a pracovní tábory.
Právě náčelník horské služby sportovkyni pomáhal na sklonku šedesátých let minulého století ukrýt se ve Vřesové studánce na Šumpersku. Gymnastku znal přitom už z dřívějška. Seznámil se s ní jednou v Jeseníkách, když škrábala omrzlé sklo automobilu.
„Věra potřebovala schovat. Na to, že jí hrozí nebezpečí, upozornil nejprve jeden z tajemníků ÚV KSČ,“ dodal. Věra Čáslavská měla tehdy před posledním nominačním soustředěním, trénovala na olympiádu v Mexiku.
„Strávila zde několik dnů. Na hry se opravdu připravovala,“ podotkl Zdeněk Zerzáň s tím, že její trénink byl někdy osobitý. „Složila třeba hromadu koksu do sklepa,“ zavzpomínal.
Na Zdeňka Zerzáně se poté zaměřila StB. „Byl jsem v jejím hledáčku až do revoluce. Měl jsem problémy v zaměstnání,“ doplnil. Poměrně dlouhou dobu ho na místě držel jeho nadřízený u horské služby, který ho odmítal propustit. „Po jeho smrti už k tomu ale došlo,“ doplnil.
V Mexiku byla suverénně nejlepší
Na Letních olympijských hrách v roce 1968 Věra Čáslavská následně získala zlato za víceboj, přeskok, bradla a prostná, stříbro pak za kladinu a v družstvech. Stala se tak nejúspěšnější sportovkyní Her v Mexiku.
Během medailového ceremoniálu tak mohla vykonat protest, o kterém přemýšlela už před odjezdem z Prahy a který se nakonec výrazně zapsal do politických dějin sportu. Češka stála na nejvyšším stupínku vedle Rusky.
Nejdřív zazněla hymna Československa, poté Sovětského svazu. V tom okamžiku Čáslavská odvrátila hlavu, aby nemusela sledovat stoupající rudý prapor. Symbol vzdoru, kterým neporušila žádná olympijská pravidla, vešel do dějin jako „tichý protest“.
Návrat do vlasti byl – navzdory situaci – triumfální. Politikům Svobodovi, Dubčekovi, Smrkovskému a Černíkovi věnovala odznáčky symbolizující její zlaté medaile a hlavně důvěru, kterou do nich národ vkládal. Po okupaci Československa však byla později označena za „nepřítele lidu“ a vyškrtnuta ze seznamu slavných sportovců země.
Sametová revoluce ji opět zastihla v Jeseníkách
Gymnastka odmítající se podvolit totalitnímu režimu musela zmizet z veřejného života. Naposledy se směla podívat za hranice v roce 1972, když společně s Emilem Zátopkem jeli na slavnostní ceremoniál olympijských her v Mnichově.
Koncem 70. let získala povolení vycestovat i s manželem a dětmi do Mexika, kde její popularita neuvadala. Dva roky se zde věnovali mladým sportovcům. Po návratu domů se její manželství rozpadlo.
Revoluce v roce 1989 zastihla Čáslavskou symbolicky opět v Jeseníkách, do revolučního dění se naplno zapojila po několika dnech. Po zvolení Václava Havla prezidentem Československé republiky se stala jeho poradkyní. Zemřela předloni ve věku 74 let.
