Soud v kauze zřícení pražské Trojské lávky osvobodil projektanta Jiřího Stráského i šéfa oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK) Antonína Semeckého. Úterní verdikt není pravomocný, státní zástupce pro oba muže žádal podmíněné tresty. Neštěstí se stalo v prosinci 2017, čtyři chodci při něm utrpěli vážná zranění. Lávka spojovala Troju s Císařským ostrovem, denně po ní procházely stovky lidí včetně rodin s dětmi mířících do zoo.
„Nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni,“ uvedl předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 Dalibor Ryšlavý. Za nedbalostní obecné ohrožení hrozilo oběma mužům dva až osm let vězení.
Státní zástupce v závěrečné řeči prohlásil, že doporučení k uzavření lávky měla TSK vydat nejpozději v listopadu 2016, kdy už bylo zjevné jak závažné narušení systému lávky, tak i výrazné riziko kolapsu konstrukce. Podle něj do lávky zatékalo už od jejího uvedení do provozu, takže pochybil Stráský. Semecký pak podle žalobce hrubě chyboval, když ze své pozice akceptoval stav lávky jako správný.
Soudce: Nebylo řečeno, že má být lávka uzavřena
„Máme za to, že projekt obžalovaného Stráského byl bez vad. Svědčí o tom oponentní znalecké posudky a výpovědi svědků i znalců,“ reagoval soudce. „Obžalovaný Semecký měl sice celou řadu zpráv, které upozorňovaly na havarijní stav lávky, ovšem v žádné nebylo řečeno, že má být uzavřena,“ upozornil.
Soudce také dodal, že Semecký věnoval lávce nadstandardní péči a TSK činilo kroky k tomu, aby byla lávka nadále provozuschopná, do čehož ale postupně vstoupily dvě pražské povodně.
Šestasedmdesátiletý vysokoškolský profesor Stráský se hájil tím, že správce lávky sypal na její povrch sůl, což nesměl. Poukazoval také na nevhodné opravy lávky, o nichž ho podle něj nikdo neinformoval. Odmítl, že by v konstrukci předtím byly praskliny.
„Děkuji mým kolegům, kteří mi věřili,“ řekl Stráský při odchodu z jednací síně. Doplnil, že po státu bude žádat náhradu nákladů, které vynaložil na svou obhajobu. Bude také chtít, aby se Česká komora autorizovaných inženýrů zabývala kvalitou posudku, ze kterého vycházela obžaloba. Jeho autor Jaroslav Marek podle Stráského neměl potřebné zkušenosti a „své závěry nepodložil byť jen elementárním výpočtem“.
Osmdesátiletý Semecký zase uvedl, že žádné z informací, které měl, nesvědčily o nutnosti lávku uzavřít. Zdůrazňoval také, že v době, kdy konstrukce spadla, nebyl už osm měsíců vedoucím příslušného oddělení mostů. „Nejsem si vědom, že bych ve funkci cokoliv zanedbal. Samozřejmě mě mrzí, co se stalo, ale jsem přesvědčený, že za to nenesu odpovědnost,“ sdělil soudu.
Odškodnění zraněným
Hlavní město Praha žádá po obou mužích jako náhradu škody 8,2 milionu korun, které vynaložilo na odstranění trosek. Pojišťovny chtějí 2,4 milionu. Soudce poškozené odkázal do občanskoprávního řízení. Praha každému ze zraněných už dříve vyplatila padesát tisíc korun. Další peníze hradily poškozeným pojišťovny, výši odškodnění nesdělily.
Při pádu lávky se zranili tři muži a jedna žena. Muži měli polámané kosti nebo obratle. Nejhůře dopadla žena, kterou záchranáři převezli do nemocnice s krvácením do mozku a břicha a se zlomeninami lebky, nosu, pánve, lopatky a stehenní kosti. Podle úterního vyjádření státního zástupce ji lékaři „sebrali hrobníkovi z lopaty“. Jak žalobce, tak soudní senát v této souvislosti poděkovali zdravotníkům za jejich práci.
Zřícenou lávku nahradila v říjnu 2020 vyšší i širší konstrukce, která vyšla na 150 milionů korun. Její životnost je podle magistrátu nejméně sto let.
