Nad severním Atlantikem se v minulém týdnu rychle prohloubila tlaková níže. Po větrné bouři Barra, která zasáhla západní Evropu na začátku prosince minulého roku, se jednalo o další velmi silnou bouři letošní zimní sezóny. V médiích se objevují v souvislosti s těmito jevy pojmy jako cyklonální nebo meteorologická bomba.
Správně by se mělo mluvit o bombogenezi, v Evropě se častěji setkáváme s označením explozivní cyklogeneze. Při tomto procesu klesne tlak v centru některých tlakových níží během 24 hodin i o víc než 24 hektopaskaly. Tyto rychle se prohlubující cyklóny přináší potenciálně nebezpečné počasí, s ohledem na velký tlakový gradient jde především o extrémně silný vítr.
Ten bývá nejsilnější obvykle v blízkosti středu a v nárazech překračuje rychlost 150 a výjimečně i 200 kilometrů v hodině. S rychle se prohlubujícími tlakovými nížemi a silným větrem souvisí i obrovské vlny dosahující výšky i přes 15 metrů. V prvním týdnu ledna taková bouře ohrožovala především jižní pobřeží Islandu.
Jak bombogeneze vznikají?
Když tlak v centru takové níže rychle, nebo dokonce extrémně rychle klesá, nastává explozivní cyklogeneze neboli bombogeneze. Obecně platí, že změna tlaku o nejméně 24 hektopaskaly během 24 hodin je kritériem, které musí systém splnit a byl takto klasifikován.
Obecný směr pohybu těchto typů bouří míří na severovýchod. Stejně jako klasická tropická cyklona je i rychle se prohlubující tlaková níže poháněna změnami teploty, a to mezi vyššími teplotami směrem k rovníku a nižšími teplotami směrem k arktické oblasti. Důležitá je i výrazná změna teploty ve vertikálním směru, kdy teplota s výškou velmi rychle klesá.
Tento typ atlantických bouří se ale liší od tropických, které běžně pozorujeme během hurikánové sezóny. Ty totiž získávají energii z extrémně teplé mořské vody vyskytující se v tropických oblastech.
Během podzimu a zimy je například východní pobřeží USA dokonalou oblastí pro vznik těchto bouří. Přechod mezi velmi studeným arktickým vzduchem, a naopak velmi teplou a vlhkou vzduchovou hmotou z tropických oblastí poskytuje obrovské množství energie pro rychlý vznik a rozvoj těchto bouří, které následně zuří nad Atlantikem. Proto jsou jevy, u nichž dochází k procesu bombogeneze během zimních měsíců, v severním Atlantiku poměrně časté.
Každý rok se na Zemi vyskytuje asi 60 až 70 rychle se prohlubujících tlakových níží. Asi dvě třetiny z nich jsou na severní polokouli, zejména u východního pobřeží USA a v severním Atlantiku. Ostatní vznikají v severozápadním Pacifiku kolem Japonska. Také Austrálie zaznamená několik takových bouří s procesem bombogeneze, ty ale zdaleka nedosahují takové intenzity jako v severním Atlantiku nebo Pacifiku.
Cyklogeneze zabíjejí
K opravdu extrémním případům rapidní cyklogeneze patřil například vývoj cyklony Grayson na začátku ledna 2018, která zasáhla severovýchod USA a tlak vzduchu v ní za 24 hodin klesl o 59 hektopaskalů.
Počasí v Evropě pak v roce 1999 ovlivnila ničivá bouře Lothar, jejíž řádění způsobilo miliardové škody a vyžádalo si 140 lidských životů. Extrémně rychlý pokles tlaku v jejím středu byl mimořádný.
Tlaková níže Ulmer se pak v březnu roku 2019 zapsala do statistik absolutně nejnižšími hodnotami tlaku vzduchu na středoamerických pláních. V Kansasu tehdy klesl tlak až na hodnotu 968 hektopaskalů.
