Výraznou hrozbou pro Česko jsou ruští aktivisté, píše ve výroční zprávě BIS. Jak zabránit šíření dezinformací na českém internetu? Na to se ptala redakce pořadu Newsroom ČT24 Františka Vrabela, zakladatele společnosti Semantic Visions, která pomocí technologií analyzuje až 90 procent celosvětového zpravodajského obsahu a dokáže tak odhalit weby šířící lživé zprávy, takzvané fake news.
Jak vážně brát varování mluvčího BIS? Potvrzují vaše dlouhodobá fakta, která sledujete?
V každém případě souhlasím se zprávou BIS, ta situace je skutečně vážná. Především Ruská federace následovaná Čínou se snaží naši společnost rozdělit a používá k tomu dezinformační nástroje, které stojí tak málo, a přitom mají tak obrovský účinek.
Pokud se budeme bavit o tvrdých datech – celosvětově sledujete přes půl milionu webů. Kolik z nich sledujete v Česku a kolik je jich manipulativních a lživých?
Celkově v Česku sledujeme přes pět tisíc webů. Když říkám v České republice, tak myslím ty, které publikují v češtině. Z nich je hodně aktivních asi dvacet serverů.
Tyto weby tedy dezinformují a lžou – v čem? Jaký je jejich obsah a jak vůbec takové weby poznat?
Jsou dva způsoby, jak poznat ty, které mají za cíl šířit propagandu a poškodit demokracii a ústavnost v Česku. První způsob je prostřednictvím ověřování faktů, protože právě fakta jsou často zkreslována. To je způsob, který má ale spoustu háčků – ten hlavní je ten, že možností ověření je málo a těch zpráv a obsahu příliš mnoho. Další nedostatek tkví v tom, že trvá delší dobu, než člověk všechno přečte, zkontroluje, a mezitím ta informace už žije. Dokonce to někdo seriózně kvantifikoval, že dezinformace se šíří šestkrát rychleji než pravdivá informace, takže je důležité odhalit ji co nejrychleji. Jinými slovy – ti, kteří odhalují dezinformace, budou vždy minimálně o krok pozadu. Poslední nevýhoda je, že výsledky práce ověřovatelů se nedostanou k té cílové skupině, na kterou dezinformátoři nejvíce míří.
A jaký je tedy ten druhý způsob?
Ta druhá možnost, jak odhalit dezinformační servery, je přes jejich témata. Víme totiž, že jejich tvůrci využívají různých narativů, takových dlouhodobých příběhů. V Česku je nejčastěji používán narativ proti Evropské unii – že je to fašistická organizace, jakási čtvrtá říše. Říkají, že co se nepovedlo Hitlerovi, to se teď daří Merkelové a tak dále. Dalším silným tématem ruské propagandy v Česku je protiukrajinský narativ. Dezinformační weby například píší, že jsou na Ukrajině Rusové utlačovaní, že se tam křižují děti a podobně.
A jaká jsou další témata?
Tak třeba škodlivost liberalismu – že poškozuje společnost. Dalším narativem dezinformátorů je taky relativizace pravdy. To je hlavní cíl, na který Rusové míří. Slibují si od toho, že když přestaneme věřit v existenci obecné pravdy, tak přestaneme věřit v demokratické instituce, a jakmile v ně přestaneme věřit, tak se nám demokracie zboří jako domeček z karet. O to oni usilují. Samozřejmě že dalším tématem jsou například Spojené státy, minority, NATO a s blížící se výstavbou jaderných bloků taky roste počet dezinformačních textů o výhodné spolupráci s Ruskem v oblasti energetiky.
Jak lze vlastně určit, co je manipulativní? Jak to vaše zařízení můžou tak natvrdo přesně spočítat?
My pracujeme s těmi tématy, narativy, o kterých jsme už mluvili. Ty jsou docela stabilní, některé jsou víc aktuální, některé míň. A ten náš stroj jde po těchto příbězích. Důležité je říct, že není článek, který by obsahoval jen jednu dimenzi, kterou zkoumáme. Jedna z těch dalších je, zda autoři textů používají expresivní jazyk, ať už v pozitivním, nebo negativním směru. A vždycky je to navíc nějaký mix těch zmíněných témat a narativů a to nám umožňuje zvýšit účinnost detekce dezinformací. Nakonec jsme schopni minimálně jeden z deseti dezinformačních propagandistických článků zachytit. Nepoužíváme na to technologii klíčových slov, ta by s sebou nesla příliš mnoho chyb. Používáme technologii sémantické analýzy a v tom jsme jedni z nejlepších na světě.
Jak se tyto lživé texty tedy nejčastěji šíří?
Popíšu převažující model. Většinou to začne na jednom z těch nejaktivnějších serverů a odtud články přebírají ostatní dezinformátoři. Velkou roli hrají sociální sítě, především Facebook – jeho uživatelé totiž kopírují do svých postů odkazy, čímž se dezinformační obsah zvětšuje, protože k tomu sdílející často ještě něco dopíšou. Problém je v tom, že autoři textů používají často dlouhé, agresivní názvy, čímž cílí na konkrétní skupinu lidí, kteří tyto články vnímají jen prostřednictvím titulků.
Můžete uvést i nějaký konkrétní příklad?
Třeba když probíhala 16. listopadu demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii, jeden z titulků zněl: „Je chvilkař Minář stejný fašista jako Mussolini? Bude taky viset hlavou dolů na lampě?“ Té cílové skupině už tohle stačí. Některé z webů mají dokonce víc než milion návštěvníků za měsíc.
Co tedy s tím?
Snažíme se apelovat na firmy, aby na takovýchto webech neinzerovaly. Například UNESCO má reklamu na stránkách, které usilují o vyhnání všech lidí nebílé rasy – to je jeden z těch extrémních příkladů.
Ví vůbec UNESCO, kde inzeruje? Dostane se k němu taková informace?
Neví to. O to se právě snažíme my – informovat, aby se k nim tahle informace dostala. Myslím si, že do budoucna není jiná možnost než tvrdá regulace. Především sociálních sítí a Facebooku.
