Politici jako Andrej Babiš (ANO) nebo Tomio Okamura (SPD) přestali média potřebovat, myslí si spoluautorka podcastu Vlevo dole Lucie Stuchlíková. Oba lídři opozičních stran si totiž podle ní ke komunikaci s voliči vystačí se sociálními sítěmi. Tím se ale podle ní mění i vztah médií a politiků. Editorka Seznam Zpráv přiznává ale chyby i přímo u novinářů. „Byli jsme hodně posedlí Andrejem Babišem, i když to bylo logické, protože byl u moci,“ říká s tím, že kvůli tomu otupěla citlivost čtenářů ke kauzám politiků. V podcastu Background ČT24 mluví i o výhrůžkách novinářkám nebo o úspěchu podcastu Vlevo dole.
Novinářkou chtěla být Stuchlíková už od střední školy. Protože byla podle svých slov „šprtka“, tak vedla různé časopisy a chodila na stáže do regionálních médií. Žurnalistiku vystudovala v Brně a v Praze a celý svůj život pracuje v médiích. „Začínala jsem v Rychnovském deníku, což byla velká škola, protože člověk musel udělat zprávu i z toho, že někde rozkopali popelnice,“ přibližuje.
Svůj první článek si nevybavuje, nejspíš byl ale o kultuře. Od počátku se ale zajímala i o politiku, o které začala psát po přesunu na magisterské studium do Prahy. „Přes známého jsem zkusila jít do Aktuálně.cz, kde mě přijali na stáž. Zrovna neměli nikoho, kdo by psal o pražském magistrátu, tak se zeptali mě,“ vysvětluje s tím, že pokrývat politiku v hlavním městě jí hodně naučilo. „Intriky, tendry, zakázky, byla to fakt dobrá škola.“
Později se Stuchlíková přesunula ke zpravodajství o dění v Poslanecké sněmovně a zůstala u něj dodnes. Pro Aktuálně.cz psala v letech 2011 až 2016, kdy společně s dalšími novináři přešla do redakce Seznam Zpráv. V ní nyní vede politický tým domácí rubriky, píše komentáře a natáčí podcast Vlevo dole. S kolegou Václavem Dolejším v něm rozebírají aktuální politické události, vrací se k těm historickým nebo poodhalují zákulisí politiky.
Vystoupení s fanoušky jsou nepublikovatelná
První díl Vlevo dole vydali Stuchlíková s Dolejším v prosinci 2019 a od té doby si získali nejen mnoho posluchačů, ale i několik ocenění. Naposledy v červnu uspěli v kategorii Zpravodajství a publicistika v soutěži Podcast roku. „Pořád jsme si ještě nezvykli, že nás lidé poznávají a máme fanoušky,“ podotýká Stuchlíková, která úspěch přisuzuje i pandemii. „Lidé začali poslouchat podcasty, covid byl navíc pro nás něco jako žně, protože se pořád něco dělo,“ myslí si.
S Dolejším Stuchlíková spolupracovala už ve vydavatelství Economia, pro Seznam Zprávy pak také spolupracovali na článcích. „Zjistili jsme, že si sedneme vedle sebe a doplňujeme si věty. Je to zvláštní chemie, čehož si v Seznamu později všimla i bývalá šéfka podcastů Hanka Němečková,“ vypráví. Jejich vzájemné interakci podle ní pomáhá i kontrast muže a ženy nebo mírně odlišná politická orientace. „Já jsem možná více liberální, Václav je trošku více ‚konzerva‘.“
Na natáčení se oba novináři připravují převážně odděleně, a to i proto, aby jejich reakce byly autentické. Kromě regulérních dílů zveřejňují také „reaktory“, ve kterých mluví o mimořádných událostech, speciální soutěžní díly nebo záznamy ze živých vystoupení. „Výjezdy s fanoušky se ale proměnily ve stand-up o politice a záznamy jsou většinou nepublikovatelné, pokud chceme, aby s námi nějaký politik někdy mluvil,“ nastiňuje Stuchlíková. Reakce od politiků ale popisuje jako „s grácií“ a připomínky jako věcné.
Citlivost lidí na prohřešky politiků prý otupěla
Zatímco reakce od fanoušků Vlevo dole jsou podle Stuchlíkové pozitivní, čtenáři jejích komentářů – ty se často týkají feministických témat – píšou nezřídka vulgárně. „Když vydám nějaký, který opravdu dráždí, tak mi přijde třeba padesát zpráv. Ale mám i svoje zatvrzelé fanoušky, kteří mi napíšou téměř na všechno,“ objasňuje s tím, že novinářkám na rozdíl od mužských kolegů chodí zprávy víc týkající se vzhledu. „Strach jsem měla jednou, když jeden urputný dopisovatel psal mě a kolegyni věci ve smyslu: vím, kde bydlíš, nebo vím, že máš děti. To už se řešilo i s policií.“
Politické zpravodajství je podle Stuchlíkové časově velmi náročné, a proto také obtížně skloubitelné s péčí o děti. „Měla jsem štěstí, že když jsem odcházela na mateřskou, tak jsem měla zásobárnu kontaktů a nějaké postavení. Když jsem se pak do redakce vracela, tak jsem nemusela lidově řečeno šlapat chodník na plný úvazek,“ přibližuje. I tak ale občas bere syna třeba na schůzky s politiky. „Jednou se mnou absolvoval rozhovor s Ivanem Bartošem, který, nevím proč, na něj začal mluvit anglicky,“ zmiňuje.
Za nejbizarnější politickou kauzu považuje Stuchlíková případ údajného únosu syna bývalého premiéra Babiše na Krym: „Ten příběh je těžko uvěřitelný a nemyslím si, že má srovnání s něčím jiným, co jsme tu v politice zažili.“ Právě kvůli psaní o předsedovi hnutí ANO ovšem má k novinářům také výtku. „Kriticky říkám, že jsme byli Andrejem Babišem hodně posedlí, i když to bylo logické, protože byl u moci,“ objasňuje s dovětkem, že kvůli množství kauz kolem Babiše podle ní otupěla citlivost lidí na prohřešky politiků.
Babiše zmiňuje Stuchlíková ještě v souvislosti s proměnou vztahu mezi médii a politiky. „Politici jako Babiš, ale i třeba Tomio Okamura zjistili, že klasická média vlastně nepotřebují, což bylo dříve nemyslitelné,“ naráží na vzestup sociálních sítí. Přístup novinářů se však podle ní nezměnil ani po nástupu nové vlády. „Možná to máme jednoduché v tom, že s námi nevede otevřenou válku, ale naše práce, kdy se snažíme zjistit, co chystá a jestli se nedějí nějaké nepravosti, je pořád stejná.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.
