Účastnila se slavné porevoluční cesty Václava Havla do Spojených států, reportovala o útocích z 11. září 2001 nebo natáčela rozhovor s Georgem Bushem mladším. „Měla jsem na něj pět minut a víc ani ťuk. Od té doby se nikomu ze zpravodajů nepodařilo udělat rozhovor s americkým prezidentem,“ říká současná editorka zahraniční redakce České televize Petra Flanderková. Ameriku popisuje jako lásku na první pohled, v podcastu Background ČT24 ale také upozorňuje na napětí v tamější společnosti.
O tom, že bude novinářkou, měla Petra Flanderková jasno už v sedmi letech. „Že se vrhnu na zahraniční zpravodajství, jsem ale vybrané neměla,“ vypráví. Na základní škole se však naučila dobře anglicky, což jí v únoru 1990 pomohlo k místu v delegaci prezidenta Václava Havla při jeho slavné cestě do Spojených států.
Jako reportérka vysokoškolského časopisu Studentské listy tehdy viděla známý Havlův projev v Kongresu, ale i chaos v organizaci cesty. „Byla to taková hurá akce. Přistavilo se ještě druhé letadlo a nebylo uspořádáno, kdo bude kde sedět,“ vybavuje si Flanderková, jak se v jednu chvíli ocitla vedle Karla Schwarzenberga. Problémy pak byly i s ubytováním. „V New Yorku bylo najednou zamluveno o dvacet pokojů míň, takže jsme v UN Plaza hotelu spali na zemi.“
Spor kvůli otázce na Havla
Další Havlovy cesty už podle Flanderkové tak „punkové“ nebyly, do USA se ale vydávala dál. Nejprve s novinářskými zájezdy od americké ambasády, pak jako zahraniční reportérka České televize. Pokrývala vstup Česka do NATO i skandál prezidenta Billa Clintona kvůli jeho vztahu s Monikou Lewinskou. „Největší problém nebyla nevěra, byť Američanům hodně vadila, ale to, že lhal před velkou porotou,“ vysvětluje novinářka, která se na aféru zeptala i Václava Havla.
„Bill Clinton měl první tiskovou konferenci, kde se ho na to novináři mohli ptát, a shodou okolností jsme tam byli s prezidentem Havlem. Zeptala jsem se ho na hodnoty, protože mluvil o tom, že jsou tam trochu jiné,“ vypráví s tím, že prezidentovi lidé se na ni kvůli tomu zlobili. Zato američtí novináři za ní pak přišli. „Říkali, že jsem se zeptala chytře, a chtěli vědět víc o tom, co k tomu Havel říkal.“
Flanderková si však jinak spolupráci například s Havlovým mluvčím Ladislavem Špačkem pochvalovala. „Mnohdy nám pomohl, nikdy nekřičel a nebyl arogantní,“ odpovídá reportérka, která se v roce 1999 stala první stálou zpravodajkou ČT ve Spojených státech. „Hledat byt, zařizovat všechno od koupě auta po nábytek byla velká zkušenost. Neexistoval nikdo, kdo by to udělal za mě, ale byla jsem ráda, že jsem si to mohla udělat podle sebe,“ říká.
Američané se z 11. září otřepali
Práce amerického zpravodaje je podle ní kvůli časovému posunu složitější než třeba toho v Rusku nebo dál v Asii, kde naopak reportérům časový posun dá oproti Česku nějaké hodiny k dobru. „Na druhou stranu pak občas vstupují (do vysílání – pozn. red.) po půlnoci,“ uvažuje Flanderková, která musela reportáže do Událostí posílat nejpozději po poledni amerického času. Na rozdíl od dnešních zpravodajů navíc neměla k dispozici domácí studio a kvůli střihu musela jezdit do sdílených kanceláří Evropské vysílací unie.
Přestože pracovala v době, kdy ještě nevysílala zpravodajská stanice ČT24, i ona zažila hektické dny a týdny, nejvíce po teroristických útocích z 11. září 2001. „Myslela jsem, že okamžitě odjedu do New Yorku, ale v ten moment bylo nejdůležitější být hned na obraze a reportovat, takže jsem dva dny zůstala ve Washingtonu,“ popisuje dění po události, kterou si i po více než dvaceti letech stále dobře vybavuje.
„Vyprávěla jsem to dceři a ukazovala jsem jí torza Světového obchodního centra nebo slisovaná hasicí auta. Působí to strašně, čas nic nezhojil,“ říká Flanderková, podle které se ale Američané z útoku otřepali. „Každý rok si ho připomenou, ale nechtějí se v tom hrabat,“ myslí si. Sama natáčela s několika příbuznými obětí, rok po tragédii například s vojačkou, které zemřela sestra. „Dovedete si představit, jak by bylo vám, na druhou stranu chcete její příběh. Bylo těžké nepřekročit tu hranici.“
Rozhovory s Bushem a prodavačem
V Americe sledovala současná editorka zahraniční redakce ČT i vypjaté volby v roce 2000, které nakonec vyhrál George Bush mladší. Právě s ním natočila před jeho cestou do Česka krátký rozhovor. „Měla jsem na něj pět minut a víc ani ťuk. Okruhy chtěli dopředu a musela jsem se zeptat na cestu. Snažila jsem se, ale moc tam toho člověk nenacpal,“ přiznává s tím, že zpravodaj ČT od té doby s americkým prezidentem nemluvil.
Zatímco významní respondenti se podle Flanderkové shánějí složitě, Američané na ulici si vždy rádi popovídají. „Už od školy se učí mluvit a podporují děti, aby se nebály vyjádřit svůj názor,“ objasňuje přístup společnosti, ve které se lidé také navzájem často ptají, jak se mají. „Někde vzadu v hlavě víte, že je to tomu prodavači jedno, ale hned máte lepší náladu. Funguje to,“ shrnuje atmosféru v zemi, do níž se vydala už nejméně třicetkrát.
Ameriku označuje jako „lásku na první pohled“, druhým dechem však uznává problémy tamější společnosti. „Je (dnes, pozn. red.) více polarizovaná. Velkou roli v tom hrají sociální média a bubliny, které si lidé kolem sebe vytvářejí. Shlukují se a nezajímají je názory ostatních,“ vysvětluje. Zato jiná místa v USA vypadají člověkem nedotčená, jako třeba přes 300 kilometrů dlouhá stezka John Muir Trail na západě země, kterou Flanderková prošla. „Mám i tenhle zářez. Byla to úžasná zkušenost,“ uzavírá vyprávění.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.
