Vyrovnání s dědictvím kolonizace potrvá Austrálii stovky let, obává se Rolf de Heer

V kleci na poušti je uvězněna žena tmavé pleti. Nakonec se ale dostane ven a následuje její pouť ze zajetí do civilizace. Ve filmu Soumrak laskavosti vybudoval australský režisér nizozemského původu Rolf de Heer důmyslně dystopickou a symbolickou cestu světem totality, nebezpečných nemocí, válečných běsnění a útlaku původních obyvatel a přistěhovalců. Metaforický příběh měl světovou premiéru na Berlinale a nyní ho mohli zhlédnout i diváci na filmovém festivalu v Karlových Varech.

Proč takový pesimismus? Protože já vás znám coby režiséra filmů s nadějí.

Film je tak očividně pesimistický zřejmě kvůli tomu, že celá naše doba dnes je velmi pesimistická, a vlastně trvá i nadále.

Co tedy ovlivnilo vznik vašeho filmu? Covid, pandemie, lockdowny, migrační otázka, či kolonizace území bělošským obyvatelstvem?

Do určité míry to byla kombinace všeho, co se do té doby v mém životě událo. Všechny tyto vlivy a také doba, která v sobě zkombinovala pandemii a zároveň hnutí Black Lives Matters po celém světě. Politici říkali, že pandemie zase až tolik nevadí, protože při ní umírají především barevní lidé. Myslím si, že tohle samo o sobě stačí k vyvolání pesimistického vlivu.

Film se jmenuje Soumrak laskavosti (The Survival od Kindness). V jedné zahraniční recenzi zazněla otázka, která mi přišla příznačná, položím vám ji tedy také: Jaká laskavost?

Ta laskavost je zcela určitě v postavách žen a mužů černé pleti.

Předpokládám, že natáčení probíhalo v době lockdownů, a vím, že jste natáčel na mnoha místech Austrálie.

Film byl vlastně navržen tak, že bylo snadné se přizpůsobit covidovým omezením. Počítal s velice malým štábem. Také jsme měli malý počet herců. Většina natáčení se uskutečnila v exteriérech a také v odlehlých lokacích, kde bylo málo lidí.

Kde všude v Austrálii jste natáčel? Struktura filmu postpuje od pouště přes buš do lesa a do hor.

Natáčeli jsme ve dvou státech – v Tasmánii a v Jižní Austrálii. Ta cesta byla velice pečlivě naplánovaná tak, aby nebyl znát přechod mezi přesunem z Jižní Austrálie do Tasmánie.

Hlavní postavou filmu je žena, nazývá se jednoduše Černá žena. Hraje ji africká herečka Mwajemi Husseinová, jak jste ji našel? A neuvažoval jste o obsazení této role aboridžinskou herečkou?

Je úplně jedno, zda je to herec černé pleti, který je aboridžinského původu, nebo je z Afriky, nebo z Jamajky. V průběhu práce na filmu jsem neustále zjišťoval nové věci. Přišel jsem na to, že pokud bych do hlavní role obsadil aboridžinského herce, bylo by to opravdu obtížné, protože Australané by si film špatně vykládali. Chápali by ho tak, že je o Austrálii, ale tak to není. Můj snímek je globální.

Když jsem se začal zaobírat tématem filmu, měl jsem v hlavě velice jasnou představu. Černý muž v kleci na vozíku, uprostřed pouště, opuštěný. Byla to velice konkrétní představa, protože jsem myslel na herce Petera Djigirra.

Jenže když jsme se blížili k začátku natáčení, ukázalo se, že Peter tu hlavní roli hrát nemůže. Začal jsem hledat někoho jiného, koho do té hlavní role postavím. Příkladem ideálního protagonisty pro mě byla etiopská žena, na kterou jsem narazil úplně náhodou, a říkal jsem – hledáme někoho, jako je ona, jenže měl by to být muž. Ale pak jsem se zarazil: proč bych nemohl obsadit přímo ji?

Doma jsem se podíval do scénáře, jestli by fungoval i s ženskou postavou. Zjistil jsem, že ano, bez toho, aby v něm bylo potřeba vůbec cokoli měnit. A oslovil jsem onu etiopskou ženu, jestli hlavní roli chce.

Chvíli to zvažovala a nakonec řekla ne. Byla uprchlice, už poměrně šťastně byla usazená v Austrálii, měla děti a nacházela se v náročné situaci se svým manželem, takže to byly jasné důvody, proč nechtěla ve filmu hrát, což jsem samozřejmě pochopil. Pro mě v tu chvíli bylo velice obtížné si představit, že bychom do té role opět hledali muže. A právě tehdy jsme našli Mwajemi, která pochází z Konžské demokratické republiky a je také uprchlice.

Film má mnohoznačný závěr, který vyvolal mnoho otázek a interpretací. Já v něm viděla bezvýchodnost. Nechci po vás vysvětlení konce, ale zajímá mě, co na tyto diskuse říkáte.

Obecně řečeno – všechny filmy na světě mají různé interpretace. Každý člověk vidí film úplně jinak. Soumrak laskavosti je ze všech mých titulů nejotevřenější. Pokud jde o ty možnosti interpretací, vím, čeho jsem se snažil docílit, ale na té své interpretaci netrvám. Pokud bych vám ji tady teď řekl, tak bych tím zneplatnil váš pohled na film. A to určitě nechci, protože váš pohled je také platný.

Rolf de Heer při uvedení Soumraku laskavosti na festivalu ve Varech
Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

V několika vašich filmech hrál slavný aboridžinský herec David Gulpilil, který před dvěma lety zemřel. Čím si vás osobně získal?

Měl jsem Davida velice rád, především proto, že byl vynikající herec, ale také svým vlastním způsobem velmi okouzlující jako člověk. Náš první společný film se jmenuje Stopař a na základě tohoto filmu mezi námi vznikl určitý vztah. Hodně jsme spolu mluvili. Měl původně hrát v Deseti kánoích, ale nakonec je slyšet jen jeho hlas.

Odešel totiž ze své komunity a poté se potýkal s velkými problémy, dokonce byl bez domova. Měl problémy s alkoholem a nakonec skončil i ve vězení, kam jsem za ním jezdil na návštěvu. Při jedné z návštěv mi řekl, že by rád natočil další snímek se mnou. Tady jsme u filmu Charlieho země. A musím říct, že ten film byl především Davidův film. Opravdu, já jsem do něj zas až tolik nezasahoval. Byla to především jeho možnost nalézt určitým způsobem vykoupení.

Ve světě dostal nálepku „první slavný aboridžinský herec“. V čem spočívalo jeho specifikum?

Odpověděl bych trochu oklikou. Ve filmu Cesta mu bylo šestnáct, nebo sedmnáct let a už v tomhle věku dokázal zcela změnit vnímání bělochů toho, co aboridžinští herci dovedou. Všechno to úplně postavil na hlavu. V něm se snoubila nejdokonalejší kombinace, jakou znám, mezi instinktivním a intelektuálním hercem.

Dnes často vznikají v Austrálii filmy, kde se klade důraz na to, jak se země vypořádává s dědictvím kolonizace. Naposledy například festival v Cannes promítal film Nový chlapec o převýchově domorodého kluka v křesťanském klášteře. Vy sám máte téma původních obyvatel v několika svých filmech. Daří se australské společnosti podle vás vyrovnat se s touto minulostí?

Ne. Myslím si, že to možná trochu pomáhá lidem uvědomit si, co se děje, ale opravdu jenom trochu to pomáhá pokračovat v diskusi. Možná emočně to domorodému obyvatelstvu pomůže v pocitu, že je celková majorita bere, ale vlastně si nakonec vždycky uvědomí, že reálně se nic nezměnilo. Myslím si, že není možné se plně s koloniální minulostí vyrovnat.

Například v komunitě Davida Gulpilila jsem kolem sebe viděl opravdu spoustu problémů a říkal jsem si, že tohle všechno napravit bude trvat sto let. A když jsem na toto téma hovořil s jedním svým přítelem, režisérem aboridžinského původu, říkal mi: Ne, to se mýlíš, to bude trvat pět set let. A měl pravdu, protože když se podíváme třeba na Spojené státy, tam už je to šest set let, a stále se tam s těmi problémy potýkají.

Připadá mi někdy, že o postavení původních obyvatel a o jejich kulturu se více zajímají lidé v zahraničí než doma v Austrálii.

To je dané tím, že cizinci to vnímají prostě jinak. Zažil jsem to na vlastní kůži, když jsem se s filmem Charlieho země účastnil mnoha debat v mnoha zemích světa. Opravdu jsem viděl, že cizinci to chápou jinak než Australané. Ale Australané mají také velice vášnivé pocity a otázky, jenom jsou jiné.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Klíčníci vyzvedli české korunovační klenoty

Ve svatovítské katedrále se v pondělí odpoledne po roce znovu sešlo sedm klíčníků, kteří otevřeli dveře Korunní komory a vyzvedli z ní korunovační klenoty. Svatováclavská koruna, žezlo a jablko, které se používaly při korunovaci českých králů, budou od úterý vystavené ve Vladislavském sále Pražského hradu. První čtyři dny si je budou moci prohlédnout školáci, od soboty 19. září do pondělí 28. září se výstava otevře veřejnosti.
14:32Aktualizovánopřed 3 hhodinami

Kostková a Eben budou moderovat StarDance naposledy

Letošní řada taneční soutěže StarDance bude poslední, kterou budou moderovat Tereza Kostková a Marek Eben. Moderátorská stálice to oznámila při představování letošních novinek. První taneční večer odvysílá Česká televize v sobotu 10. října.
12:27Aktualizovánopřed 8 hhodinami

VideoTočím pro sebe jako diváka za deset let, říká Hřebejk

Od režiséra Jana Hřebejka vysílá Česká televize aktuálně seriál Na tělo o současných padesátnících, vedle toho Hřebejk chystá Jobovku, tedy příběh pražské rodiny, která se přestěhuje na venkov. „Každý, kdo se na to bude dívat, to bude posuzovat podle svých zkušeností,“ podotkl Hřebejk v Interview ČT24 k diváckému přijetí svých počinů. Při natáčení vede dialog sám se sebou jako potenciálním divákem a ptá se, jestli ho film či seriál bude bavit i za deset let. To se mu stalo při zhlédnutí jeho celovečerního debutu Šakalí léta. Naopak snímek Medvídek podle něho mohl dopadnout lépe.
před 9 hhodinami

WP: Kennedyho centrum je na pokraji bankrotu

Kennedyho centrum pro múzická umění ve Washingtonu je na pokraji bankrotu a už v úterý by mohlo zavřít. Napsal to v neděli deník The Washington Post s odvoláním na vedení kulturního střediska, jehož vlastníkem je americká vláda.
před 18 hhodinami

Dostojevského román Bílé noci se stal nečekanou senzací na TikToku

Marcelo Nogueira není příliš zběhlý v klasické literatuře, přesto se i tento sedmadvacetiletý brazilský knižní influencer nechal zlákat románem Fjodora Michajloviče Dostojevského Bílé noci – příběhem z 19. století o lásce a osamění, který se nyní stal nečekanou senzací na TikToku, napsala agentura AFP. Dostojevského příběh snílka, který se při procházce Petrohradem setká s mladou ženou, do níž se šíleně zamiluje, se tak v Brazílii stal bestsellerem téměř 180 let po svém vydání.
včera v 16:35

VideoInspiroval Hrabala i underground. Vycházejí poslední Sebrané spisy Ladislava Klímy

Spisovatel a filozof Ladislav Klíma inspiroval řadu dalších umělců, včetně Bohumila Hrabala nebo představitelů undergroundu. Před třiceti lety vyšel první díl jeho spisů v nákladu přes tisíc kusů. Poslední díl jeho Sebraných spisů vychází nyní. Obsahuje překlady dramat, Klímovy divadelní hry i dramata, která napsal spolu s Arnoštem Dvořákem. Například satiru Matěj Poctivý. Jde o kritiku prvorepublikové společnosti, která byla uvedena v Národním divadle v roce 1922. Stažená byla téměř ihned po premiéře. Klíma byl těžký kuřák a alkoholik, který zemřel v roce 1928 v devětačtyřiceti letech na tuberkulózu. Jeho teď už kompletně vydané spisy čítají téměř šest tisíc stran.
včera v 10:00

Zlatého lva získala v Benátkách Woman Unknown, porota ocenila dokument Naza

Hlavní cenu Zlatého lva na 83. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách získalo v sobotu historické drama Woman Unknown (Neznámá žena) dánsko-egyptské režisérky Mayi el-Toukhyové. Zvláštní cenu poroty pak obdržel dokumentární film Naza izraelských novinářů Juvala Abrahama a Rachel Szorové, v němž několik bývalých i současných izraelských vojáků anonymně vypovídá o zabíjení palestinských civilistů ve válce v Pásmu Gazy.
12. 9. 2026Aktualizováno12. 9. 2026

Nejen Louvre. Ve Francii přibývá krádeží uměleckých děl

Francie se v poslední době potýká s loupením uměleckých děl, bilance za poslední rok činí deset vykradených muzeí. Naposledy zmizely dva obrazy impresionisty Pierra-Augusta Renoira, přičemž totožnost pachatelů ani osud vzácných pláten nejsou známé. Zloději v takovýchto případech většinou pracují na zakázku.
12. 9. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.