Ředitel továrny pod Tatrami se snaží vybudovat moderní město po vzoru baťovského Zlína, přípravy ale naruší nález mrtvého dítěte. Film Úsvit se inspiroval skutečným příběhem ze třicátých let, v nichž se snímek v režii Matěje Chlupáčka také odehrává. V hlavních rolích historického dramatu s tématy přesahujícími do současnosti se představuje Eliška Křenková a Miloslav König. V kinech se Úsvit promítá od 5. října.
Film Úsvit mimo jiné odkazuje k Baťově impériu a způsobům, jakým jeho zaměstnanci zakládali nová města po celém světě. Filmový příběh se odehrává v podhůří Tater, kde má v roce 1937 vzniknout město Svit po vzoru baťovského Zlína. Vybudovat ho přijíždí ředitel továrny v podání Miloslava Königa, do nového působiště se stěhuje i s těhotnou manželkou, kterou ztvárnila Eliška Křenková.
Plán naruší znepokojující nález mrtvoly novorozence s mužským i ženským pohlavním orgánem. „Hlavním tématem je jinakost a respektování toho, že každý jsme nějaký – a každý nějaký jiný,“ podotýká Eliška Křenková.
Zatímco šéf fabriky chce případ tutlat, jeho žena hledá pravdu, tu ale nikdo nechce slyšet. Naráží na četné překážky, včetně svých vlastních předsudků. „Je to také film o kontrastech, neustále na sebe naráží různé světonázory. Středobodem vyprávění je Helena, která se snaží pátrat po pravdě, ať to stojí co to stojí,“ dodává režisér Matěj Chlupáček.
Inspirace skutečným příběhem „hermafrodita“
Filmaři oživili skutečný případ z Československa třicátých let. Scenárista Miro Šifra se inspiroval sto let starou učebnicí soudního lékařství, kterou objevil v antikvariátu.
„Ukázala mi, jak se za první republiky přistupovalo k odlišnostem mezi lidmi. Bralo se to jako biologický fakt – příroda to tak zařídila. Intersex lidé byli mezi úspěšnými sportovci, umělci, řemeslníky i mezi chudými lidmi z vesnice. Některé osudy byly tragické, ale mnozí se ani na veřejnosti nestyděli za to, kým jsou. Je to součást naší historie, kterou dosud ignorujeme,“ říká Šifra.
„Intersex komunita je dosud velmi utajená. O intersex lidech se vůbec nemluví, v Česku dokonce neexistují ani oficiální statistiky,“ zmiňuje Šifra, v čem téma filmu přesahuje do současnosti.
Učebnice sepsaná soudním lékařem Františkem Hájkem obsahovala příklady intersex lidí, tehdy nazývaných hermafrodité. Mezi nimi drama mladého truhláře, který se oběsil v dílně, a při pitvě bylo zjištěno, že jde zároveň i o ženu. „Jeho příběh jsme začali rozvíjet, ale podobných případů je v knize až překvapivě hodně,“ podotkl Chlupáček.
Město jako sedmkrát zmenšený model
Tvůrci už ohlasy na snímek mají díky uvedení v hlavní soutěži karlovarského festivalu. „Překvapilo mě, jak se divácká skupina dělí na dvě větve. Ti mladší jsou nadšení současnými tématy, které film přináší, ti starší si užívají prvorepublikovou detektivku,“ upřesnil režisér odezvu.
Významnou roli hraje vizuální stránka filmu. Natáčelo se mimo jiné přímo ve Zlíně. Filmový Svit, kde se příběh odehrává, vznikl kombinací reálných záběrů, nákladných dekorací a modelu. „Hledali jsme vizuální cestu, a když jsme se probírali rešeršemi budování baťovského světa, tak jsme zjistili, že celý ten svět vypadá jako jeden velký model. A to byl podnět celý ten svět vybudovat na základě modelu. Všechno je postavenu v poměru 1 : 7 ve studiu,“ vysvětlil kameraman Martin Douba.
Do příběhu se promítá i tehdejší víra v pokrok a technologický vývoj. „Rok 1937 trochu reflektuje současnost. Jedná se o rok, který byl nejlepší, co se týče ekonomiky, architektury, lidé se měli opravdu dobře, ale neuvědomovali si, že někde za rohem číhá obrovské nebezpečí druhé světové války a že se životy zásadně promění. A to je něco, co se mi zdá, že se může dít za chvíli i u nás,“ míní Chlupáček.
Zároveň věří, že sdělení Úsvitu je mezinárodně srozumitelné. V zahraničí film uvádí pod názvem We Have Never Been Modern, tedy Nikdy jsme nebyli moderní, vypůjčeným od francouzského sociologa a filozofa vědy Bruna Latoura. Podle režiséra anglický ekvivalent Úsvitu dobře vystihuje střet moderny a původního světa.
