Šestnáct let si fanoušci The Cure museli počkat na novou studiovou nahrávku. Britská skupina v čele s Robertem Smithem ji pojmenovala Songs of a Lost World. Jak název naznačuje, celá se nese v potemnělé náladě.
Tři minuty a jednadvacet vteřin trvá, než na albu poprvé zazní hlas zpěváka Roberta Smithe. Čas, který většina současných umělců využije na celou píseň, si The Cure ponechali jen na předehru. V den vydání desky přehráli všechny skladby zároveň naživo fanouškům. Skupina, která běžně vyprodává haly a stadiony, vystoupila pro pouhé tři tisíce posluchačů v Londýně. Část písní už mohli lidé slyšet během celosvětového turné Shows of a Lost World.
Na studiovou verzi ale příznivci čekali šestnáct let, od desky 4:13 Dream v roce 2008. Už před pěti lety se Smith časopisu Rolling Stone zmínil, že The Cure nahráli necelou dvacítku skladeb a album se chystají vydat o Halloweenu téhož roku. To se ale nakonec stalo až letos. Teď by The Cure ještě své fanoušky potěšili, kdyby Songs of a Lost World přehráli také na koncertech. Turné ale zatím kapela neoznámila.
Smutné umělecké dílo, říkají recenze
Název novinky Songs of a Lost World a její ladění souzní s náladou The Cure, jak se s ní ztotožňují miliony fanoušků. Alternativní rockeři sdělují osobní deziluze, zklamání ze současného světa i frustraci z rodinných ztrát.
Podle zahraničních recenzí se čekání na novou desku vyplatilo. Magazín Rolling Stone například tvrdí, že novinka je nejlepším albem The Cure od Disintegration z konce osmdesátých let. Frontman Robert Smith, který je autorem písní, totiž „sahá do hlubin svého pavučinami opředeného srdce a jde hluboko do ztrát a smutku, které přináší dospělost“. Skladby vznikaly v době, kdy zpěvák truchlil nad ztrátou svých rodičů a bratra.
Časopis Billboard radí, aby posluchači desku, kterou označuje za „seriózní umělecké dílo“, vnímali jako celek. Nicméně z osmi písní vyzdvihuje And Nothing is Forever. „Je o slibu, který jsem dal někomu těžce nemocnému, že budu s ním, až zemře. A nebyl jsem. A protože jsem nebyl, napsal jsem tu píseň,“ řekl o skladbě Smith.
Rovněž The Variety oceňuje, že The Cure vytvořili „vážné a smutné album“ bez popového singlu a „vydělávání na své chmurné pověsti“. A přestože Songs of a Lost World není zrovna ukazatelem, kam by se měla rocková hudba současnosti ubírat, tak je posunem pro The Cure – jejich „postpunkovou energii“ posouvá do „něčeho svébytného a velkolepého“.
Rok návratů
Vydáním Songs of a Lost World se The Cure připojují na stále se prodlužující seznam kapel, které se letos připomněly novými deskami (a)nebo koncerty. Ať už je to britpopová ikona Oasis, která koncertním turné ukončila patnáctiletou pauzu i dlouholetý sourozenecký spor mezi bratry Gallagherovými, nebo Linkin Park, kteří letos vystoupili poprvé od smrti zpěváka Chestera Benningtona v roce 2017. Kapelu doplnili o novou zpěvačku Emily Armstrongovou.
Nutno podotknout, že ani jeden z návratů se neobešel bez jistých kontroverzí. Oasis schytali kritiku kvůli předraženým lístkům spojeným s dohady, že za comebackem stojí pragmatická finanční motivace kalkulující s přáním fanoušků vidět své idoly ještě jednou hrát naživo. U Linkin Park zase vadily údajné vazby Emily Armstrongové na scientologickou církev a zpěvaččina dřívější podpora jejího člena odsouzeného za znásilnění.
