Koupit si lístek na kolotoč je snadné, získat od majitelů kolotočů rozhovor už ale téměř nemožné, říká spisovatelka Kamila Hladká, která ve své knize Lidi od kolotoče zachycuje vyprávění o neustálém životě na cestách. Autorka s nimi strávila dva roky a sepsala autentické životní osudy několika generací.
Kamila Hladká vyprávěla příběhy hornických vdov i řádových sester. V posledních měsících jezdila s kolotočáři. „Je to prostředí, které mě opravdu celý život fascinuje, provokuje. Vyrostla jsem na tradiční vesnici, kde pro mě Svatoanenská pouť znamenala středobod roku, více než Vánoce,“ sděluje Hladká.
Mezi uzavřenou komunitu světských nebylo jednoduché se dostat. S kontakty pomohli známí. „Oni mají velmi malou potřebu, aby o nich někdo psal a točil, pokud se nejedná o krátkou reportáž před poutí v dané lokalitě,“ míní spisovatelka.
Lidé od kolotoče začínají svá vyprávění většinou rodinnou historií. Osobní příběhy, řemeslo, radosti i tragédie se mísí s velkými dějinami. „Chci poukázat na to, jakými proměnami během dvacátého století prošli a jak se významné dějinné milníky na nich promítly,“ podotýká Hladká.
Touha po svobodě
Mužem na obálce je Václav Tvardek z Frýdku-Místku. Je mu 73 let. Jeho rodina začala s kolotoči po válce. Vlastní lunapark Černý korzár. I on jinak než v černém nechodí. „Lidé se dozvědí o našem rodě. Že tam není jenom blaho, ale i bída, hlad, utrpení. Těžký život,“ říká Tvardek.
Brzy ovdověl a zůstal dlouho sám se čtyřmi syny. Když mu komunisté nedovolili pracovat v Čechách a na Moravě, odjel na Slovensko. Po revoluci se vrátil. Fanoušci jeho lunaparku za ním jezdí od štace ke štaci. „Někdo si říká, že jsme kolotočáři, že máme plno peněz, ale ono to tak u nás není,“ míní. Podle Hladké je pro světské touha po svobodě obrovský hnací motor.
„Nejsou jenom peníze, ale i láska k dětem, jak se smějí, baví se. Má to něco do sebe,“ říká Tvardek. Světským na podzim končí sezona. Lidé od kolotočů říkají, že doba je teď těžká. Václav Tvardek alias Černý korzár to bere jako další životní zkoušku.
