Sousedé Werich a Holan sdílejí své hadry, kosti, kůže

Nahrávám video

Básník Vladimír Holan a herec Jan Werich byli přes dvacet let sousedy ve vile na pražské Kampě. O jejich nesnadném soužití a propletených osudech vznikla nová divadelní hra s názvem vypůjčeným z Holanovy sbírky: Hadry, kosti, kůže. Na jevišti Švandova divadla stejný prostor sdílejí Miroslav Hanuš jako Jan Werich a Luboš Veselý v roli Vladimíra Holana.

Holan v přízemí někdejší koželužny, kde kdysi bydlel i třeba buditel Josef Dobrovský, vystřídal polovinu autorské dvojice V+W. „Inscenace začíná momentem, kdy Jiří Voskovec opouští Českou republiku. Nejdříve odlétá do Francie, poté do Spojených států a do jeho bytu se v roce 1948 nastěhuje Vladimír Holan,“ prozradil režisér Martin Františák. 

Vila a doba, v níž žili

Werich i Holan se narodili v roce 1905 a zemřeli v roce 1980, dotkly se jich tedy všechny dramatické poryvy dvacátého století v Československu. Jeden nedokázal fungovat bez přízně publika, druhý byl zase introvert, který potřeboval klid na své básně. 

Přestože spolu tyto dvě výrazné umělecké osobnosti vydržely žít dlouhá léta pod jednou střechou, prý se příliš nesnesly. Podle Františáka se ale jejich soužití jako jednoznačně nesnášenlivé popsat nedá. „Pro jejich vztah byly jednak určující odlišné charakterové rysy, jednak cesty, kterými se dobírali svých cílů. Ale také doba, v níž žili, protože doba jejich soužití ve vile byla značně dramatická,“ připomíná režisér.

„Nejdříve ji zasáhla padesátá léta, která společnost rozmetala, poté přichází krátké uvolnění, v němž Werich hodně točí už i v zahraničí a hraje a Holan začíná být v povědomí, ale pak opět přichází temné období roku 1968, které osudy těchto dvou mužů spíše přiblížilo,“ míní Františák. 

Klaun a temnota

V osudovém roce 68 také sousedství obou národních umělců skončilo. Werich už měl tehdy za sebou éru Osvobozeného divadla a společné účinkování s Miroslavem Horníčkem, čekaly ho normalizační zákazy i zneužití jeho podpisu pod antichartou. Podepsal ji ve stejném roce, kdy Holan po smrti své dcery přestal psát.

Své zřejmě nejznámější dílo Noc s Hamletem vytvořil právě ve vile na Kampě. Minulostí v té době už bylo krátké okouzlení komunismem a Sovětským svazem následované rychlým vystřízlivěním, za něž básník zaplatil publikačním zákazem. Naopak před sebou měl ještě navržení na Nobelovu cenu za literaturu. O té se dozvěděl, až když bydlel v ulici U Lužického semináře, jen kousek od vily, kterou předtím sdílel s Werichem.

Hadry, kosti, kůže (Švandovo divadlo)
Zdroj: Jakub Jíra/Švandovo divadlo

„Je zdokumentováno, že z počátku, když se Werich vracel domů, tak se stavil u Holana na skleničku,“ podotýká ještě k jejich dvacetiletému sousedství básník Vít Janota. „Začátkem padesátých let došlo k rozkolu, který není příliš jasný, a od té doby jejich soužití bylo hodně zvláštní. Navzájem se iritovali a dochovaná svědectví hovoří o tom, že Holan často mluvil velmi ironicky o Werichovi jako o klaunovi, který se nechá platit ze státních peněz. Werich zase říkal o Holanovi, že žije v temnotě. Na druhou stranu z poměrně řídké, nicméně dochované korespondence, třeba přání k narozeninám, vyplývá, že spolu jednali uctivě.“

Úzkost dnešního člověka

Divadelní hra Pavla Jurdy vypráví o sousedství Wericha a Holana prostřednictvím dramatických situací i poetických obrazů. A s baladickým dozvukem, který v sobě ukrývá i název inscenace odkazující nejen na Holanovu sbírku, ale i na někdejší obchůzky výkupčích králičích kůží a kostí.

„Bylo v tom něco neznámého a děsivého, ale také obyčejného a všednodenního. Myslím, že tohle zvolání rezonuje s úzkostí dnešního člověka: málo oděného před námrazou světa a patřičně čelícího strachu,“ připouští Martin Františák. 

Hadry, kosti, kůže a také vzpomínky na Jana Wericha a Vladimíra Holana vyvolá Švandovo divadlo při nejbližší repríze 15. října. Je ale, stejně jako další dosud oznámené v programu, už vyprodaná. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
včeraAktualizovánopřed 23 hhodinami

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...