Národní divadlo Praha uvedlo v sobotu první premiérový titul ve zrekonstruované Státní opeře. Nové nastudování Verdiho Rigoletta nazkoušel operní soubor během pandemie a v premiéře uvedl zatím jen před televizním publikem, a to v přímém přenosu. Záznam je dostupný v iVysílání do 1. března.
Temné drama o vášni, lásce, zradě a pomstě napsal sice Verdi v první polovině devatenáctého století, téma osamělosti a pocitu vyvrženosti ze společnosti je ale srozumitelné stále. „Jako když se vypráví pohádka o nových šatech,“ podotýká režisérka Barbora Horáková Joly. „Příběh je nezměněn, emoce jsou nezměněny, ale je to zasazeno do dnešní doby. Hodně jsem se inspirovala současnou španělskou monarchií, jaké oni mají večírky,“ prozradila, jakou aktualizaci do Verdiho kusu vnesla.
„Tato opera je jiná například i v tom, že nehraji hrbáče, ale mám pod maskou popálenou tvář. Provedení tak klade větší důraz na to, co se odehrává uvnitř,“ doplnil Daniel Luis de Vicente, představitel šaška Rigoletta, který se marně snaží uchránit svou dceru před světem zkažené šlechty, jemuž se vysmívá.
La donna è mobile
Námět k opeře našel Verdi ve hře Victora Huga. Do psaní se pustil přesto, že Hugova tragédie se setkala s nelibostí cenzorů, líčil v ní totiž morální úpadek na královském dvoře. Také Verdiho opera byla označena za „urážku královského majestátu“, a pokud chtěl, aby se hrála, musel postavu francouzského krále vyměnit za italského vévodu.
Premiéra znamenala úspěch, především cynický popěvek La donna è mobile (Ó jak je měnivé to srdce ženy). Lidé si ho už druhý den prozpěvovali na ulicích. „Verdi ale upozorňoval, že Rigoletto není pouze o této skladbě, přestože díky ní získal takovou popularitu,“ poznamenává italský dirigent Vincenzo Milletari, jenž zaštítil hudební nastudování ve Státní opeře.
Na tamním jevišti byl Rigoletto uváděn od začátku existence této operní budovy. Poprvé tu zazněl v květnu roku 1888. Zatím poslední inscenace, nepočítaje tu aktuální, měla premiéru o sto let později a na repertoáru se udržela téměř třicet let.
