Recenze: Emil Viklický překračuje hudební světy. S Mertou i Suchým hraje skvěle

Klavírista Emil Viklický bývá sice řazen mezi muzikanty jazzové, jeho záběr je ovšem nesrovnatelně širší. A to samé platí pro písničkáře Vladimíra Mertu, i pro něj něco jako stylová čistota znamená spíše omezení. Společné album Bílá stížnost je toho důkazem. A v případě Viklického se potvrzuje i na albu Emil Viklický Trio hraje Suchého & Šlitra.

V roce 1982 se Viklický a Merta setkali na jednom pódiu. Setkání, které bylo i nebylo překvapivé zároveň. Proč překvapivé? Inu, světy jazzu a písničkářů se jaksi míjely a zvláště tuzemští jazzmeni se v naprosté většině na vše, co bylo „jiné“, dívali s lehkou, řekněme, přezíravostí, a jedno, zdali to byli písničkáři, rock nebo pop. A proč nebylo? Odpověď je snadná. Ani Viklický, ani Merta nebyli a nejsou typickými představiteli svého žánru, oba jej značně, vědomě a s chutí přesahovali.

Ostatně, sám Merta k tomu v průvodním textu výstižně píše: „Kouzlo setkání na pomezí žánru spočívá v jedinečnosti společného kuchtění. Výsledná krmě se ztěžka usazuje v českém jídelníčku, založeném na osvědčených kombinacích tučného masa a vegetariánského zelí.“

Vladimír Merta a Emil Viklický / Bílá stížnost
Zdroj: Galén

Poprvé spolu hráli už v roce 1976, předkládaná nahrávka ovšem pochází z 30. června 1982 a pořízena byla v kladenském klubu Klubko 55. Merta sice popisuje, jak nezřídka s Viklickým hledali jeden druhého, z nahrávky to ovšem poznat není. Jistě i díky vysokému muzikanství obou protagonistů, a proč to neříci, i díky Viklického praxi z doby doprovázeče a kavárenského hráče – disciplín náročných na poslech druhého, na schopnost okamžitě reagovat. Album Bílá stížnost nabízí patnáct písní, většinu napsal Merta, dvě, jež jsou vlastně improvizacemi, Viklický.

Již od prvních tónů je přitom jasné, jak dobře si oba hráči sedli, jak se vzájemně provokují, špílcují, a zároveň jak si spolu rozumí Mertovy básnivé texty s Viklického vyhrávkami a parafrázemi. Příjemné vystoupení z leckdy vážnější polohy pak nabízí hned dvě písně, lechtivě dvojsmyslná Cukrář porno a „ostravacka“ Govirňa, s hostujícím Jiřím Stivínem a laděná hudebně do dřevního blues, ale i krásně swingujícího jazzíku. A textově? Inu, poslechněte si to pojednání o problémech s peristaltikou sami.

Návštěva v Semaforu je radost

Pokud jde o druhé album, Viklický zde se svým Triem vykročil k domácí klasice, a sice k písním Suchého a Šlitra, zlatému pokladu naší populární hudby. A přestože již originály leckdy hraničily s jazzem, ostatně, jak Suchý, tak Šlitr jej měli velice rádi, podařilo se Viklickému, i jeho spoluhráčům, bubeníku Tomáši Hobzekovi a kontrabasistovi Petru Dvorskému, přijít s vlastním a novým pohledem na písničky, které zná snad skutečně každý.

Nahrávám video

Protože, počínaje Pramínkem vlasů, jemně swingujícím a nápaditě harmonizovaným, přes klasické Blues na cestu poslední, v němž slyšíme zpěv jeho autora Jiřího Suchého, filmovou Terezu či Proč se lidi nemaj rádi a Oči sněhem zaváté, vždy je radost se do Viklického interpretací ponořit. Ostatně, není tak těžké si představit, jak právě tyhle písničky s chutí přehrává mladičký Viklický na studentských večírcích.

A ještě k Jiřímu Suchému: zpívá zde ve třech písních, vždy zcela s přehledem a nadhledem, má to prostě „v paži“. A rozhodně se nejedná o nějaký trik, jak upoutat pozornost, Suchého zpěv do podání Tria naprosto a ústrojně zapadá. Jako bonus se pak můžeme potěšit duetem Bereniky Kohoutové a Vojtěcha Dyka v další klasice Dotýkat se hvězd.

Resumé? Semaforský projekt si zaslouží více než pozornost, a to nejen pamětníků, a setkání folkaře s jazzmanem Bílá stížnost jakbysmet.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
včeraAktualizovánopřed 22 hhodinami

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...