Recenze: Continuo zve na projížďku peklem, do komunistického lágru, do břicha velryby

Již po třiadvacáté připravil divadelní soubor Continuo speciální letní projekt – letošní se jmenuje V břiše velryby a jeho dějištěm je opuštěná vodárna v Písku. Jako vždy se jedná o mimořádnou událost, která přesahuje divadelní rámec.

Tento přístup je pro Continuo charakteristický, ba přímo určující. Divadlo jako forma mu vždy, i se svými prostředky, slouží k jasné autorské výpovědi, k zaujetí občanského postoje, k nasvícení a komentování různých palčivých problémů. A na příkladu letních site specific projektů, které Continuo v posledních řekněme deseti letech připravovalo, je vidět sílící posun k již zmíněnému typu výpovědi – výpovědi, již můžeme zároveň vnímat i jako silné varování. Ovšem, aby nedošlo k nějaké mýlce: vše, co doposud Continuo v tomto směru vytvořilo, bylo vždy na vysoké umělecké úrovni, tedy ne nějaká šmírovitá agitka.

Inspiraci našel vedoucí celého projektu, režisér Pavel Štourač, tentokráte v knižních vzpomínkách Byly jsme tam taky písecké rodačky Dagmar Šimkové. V roce 1952 byla jako dvaadvacetiletá odsouzena k patnácti letům vězení, s tříletým nášupem za útěk, nakonec si odseděla čtrnáct let. V roce 1968 se jí podařilo emigrovat a v Austrálii také napsala svou knihu.

Břicho velryby, kde se rodí hrdina

Režisér Štourač ke své volbě říká: „Příběh Dagmar Šimkové jsme vybrali jako připomenutí konkrétního lidského osudu podobného příběhům desítek a stovek jiných odvážných jedinců, kteří se rozhodli nepodlehnout většinovému mlčení a trpnému přihlížení nespravedlnosti… kteří našli odvahu vzdorovat nesvobodnému nesouladu myšlení, mluvení a konání a odhodlali se k veřejně projevenému, osobně svobodnému postoji vůči totalitnímu režimu s vědomím logických následků.“ Důležitý je také dovětek, v němž Štourač mluví o souvislosti příběhu Dagmar Šimkové se současnou společenskou a politickou situací.

Vysvětlení si ještě žádá název projektu – vychází z knihy amerického antropologa Josepha Campbella Tisíc tváří hrdiny (nedávno mimochodem vyšla česky), v níž „břicho velryby považuje za symbolické místo, kde člověka pohltí neznámo. Místo, ve kterém se rodí hrdina, člověk schopný vzdorovat osudu, době, strachu či totalitě“.

A jak to vše vypadá v převodu do divadelního jazyka? Jako dříve, i tentokráte si Štourač vystačil s řečí náznaků a symbolů, s promyšlenými vizuálními obrazy. Zároveň, i to je pro jeho práci typické, používá naprosto civilní instrumentář, žádné rafinovanosti. A také umí zcela využít možnosti, jež mu skýtá prostředí, ať už je to bývalá cihelna, sladovna, krajina kolem jihočeského rybníka či právě industriální prostředí bývalé vodárny. Protože u Continua hraje i místo jako takové, a to jednu z hlavních rolí.

Putování kruhy pekla

Přibližně dvouhodinové představení postupně houstne, jak se hrdinka propadá do stále hlubších kruhů pekla, tedy bolševického vězení. Vše je naznačeno již v úvodu, kdy se v jakési předehře odehrají všechna pozdější témata.

Celkový dojem se přitom, a to je jistě kladem, skládá postupně – a tak, vidíme-li na začátku herce, jak mechanicky, jako jacísi nemyslící roboti, prkenně obsluhují různé stroje, ovšem spíše s nimi zápasí a jsou v jejich moci, lze to vnímat jako předpeklí, jako symbol celé doby, drtící, nemyslící, nelidské. A nelidské jsou i další obrazy, které Divadlo Continuo divákům jeden za druhým staví do cesty. Ano, i to je pro Pavla Štourače typické – letní projekty se vždy odvíjejí postupně a diváci tak doslova putují za dějem, obraz za obrazem.

Jak bylo řečeno, obrazy sice jednoduché, o to však silnější. Například ostře nasvícená dívka v bílých šatech, sevřená v úzké chodbičce, jako v koridoru nebo při výslechu, zcela bezbranná a obnažená. Herci, s přetaženými baloňáky, takže bez hlavy, točící koly ventilů. Herec, vzepjatý, spíše však vymknutý mezi dvěma stěnami…

Vše je ale – jak bylo řečeno – pouhou předehrou. Protože pak začne jít skutečně do tuhého. Hrdinka je obklopena pěti civily v kvádrech, různě s ní cloumají, jako s nějakou loutkou, háží ji na zem, následují pak obrazy z vězeňského života. Ale opět, říkáme-li obrazy, je třeba si představit stylizovanou choreografii, skládanou z náznaků, o to však působivější. Stejně jako když se na jevišti objeví tři tvorové, žabohlavové, kteří jako kdyby vypadli z obrazu Hieronyma Bosche. Zkrátka, jedno nekončící peklo. A nic na tom nemění ani obrazy plné touhy, kdy vězeňkyně vzpínají – marně – ruce, obrazy blízkosti. Vše je přitom silné, přesvědčivě, neuvěřitelně autentické. Katarze.

Můžeme si samozřejmě položit otázku, do jaké míry je třeba znát vlastní reálie příběhu Dagmar Šimkové či vědět o této inspiraci. Je jistě důkazem mistrovství nejen Pavla Štourače, ale všech herců, a vlastně celého týmu, že celkový dojem – nepříjemný, trýznivý, bolavý, ale potřebný – na znalosti předlohy přímo nezávisí. 

Mimochodem, zmiňují-li tvůrci Josepha Campbella, napadá nás ovšem ještě jedno zajímavé vodítko – Danteho Božská komedie a tyto verše: „Tam bylo pláče, výkřiků a vzdechů, jež nesly se do bezhvězdného vzduchu… Jazyky různé, řeči hrozné sluchu, bolestné skřeky, rozzuřené řvaní, výskot a šepot, tleskot plný vzruchu hřmot působily, který bez ustání vzduchem, jenž bez barvy a času, krouží jak písku smršť, již vichr žene plání.“ Protože tohle vše, bez nadsázky, v představení V břiše velryby, jež je v písecké Staré vodárně k vidění až do 15. srpna, najdeme. A je tomu moc dobře.

Nahrávám video
Události v kultuře: Divadlo Continuo zve do břicha velryby
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Obluda vrací knihy, na které se radši zapomnělo. Začala „komunistickým románem“

Tuzemská literární díla, která byla označována jako závadná, psaná čistě pro zisk nebo z politického přesvědčení, spojuje nově jedna edice. Pod názvem Obluda ji připravilo nakladatelství Academia a zahájilo „komunistickým románem“ Tegtmaierovy železárny. Knihu napsal coby svůj debut Karel Schulz v sociálně rozjitřených dvacátých letech minulého století.
před 4 hhodinami

STVR odmítla odvysílat předávání hudebních cen kvůli obsahu projevů

Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) se rozhodla neodvysílat plánovaný záznam z 18. ročníku udílení hudebních cen Radio_Head Awards. Informoval o tom server Aktuality. Předávání v pátek večer uspořádala hudební rozhlasová stanice Rádio_FM, která je součástí STVR. Vedení sloučené televize a rozhlasu krok odůvodnilo tím, že někteří účinkující prezentovali osobní a politické postoje. Zpěvačka oceněné kapely Fallgrapp Nora Ibsenová postup televize ostře kritizovala a položila otázku, zda nejde o cenzuru v přímém přenosu.
před 12 hhodinami

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
včeraAktualizovánopřed 15 hhodinami

Kvíz: „Děti, rychle sem!“ Jak dobře znáte tvorbu oslavence Zdeňka Svěráka?

Scenárista, cimrmanolog, divadelník, herec, autor písniček pro děti i spisovatel Zdeněk Svěrák slaví 28. března devadesáté narozeniny. Česká televize připomíná jeho tvorbu při té příležitosti ve svém programu. A jak dobře Svěrákovy role, filmy či písňové texty znáte, prověří webový kvíz.
včera v 09:00

VideoSněhová královna tančí v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo se rozhodlo v tanečním představení převyprávět klasický pohádkový příběh Hanse Christiana Andersena. Inscenaci Sněhová královna vytvořili choreograf Paul Julius a hudební skladatel Jan Jirásek. Kombinuje klasický balet s dynamickými prvky moderního tance. Zůstává ale příběhem dívky Gerdy, která se vydává zachránit svého kamaráda Kaye poté, co jeho srdce zledovatělo.
27. 3. 2026

Rodina odráží společnost, míní Omerzu. V kinech to dokládají Nevděčné bytosti

Do tuzemských kin vstupují Nevděčné bytosti. Nový snímek režiséra a scenáristy Olma Omerzua odkrývá problémy během jedné rodinné dovolené. Herecké obsazení je mezinárodní, například otce si zahrál Ir Barry Ward.
27. 3. 2026

Peníze či drogy za „správný“ lístek. Film viní Fidesz z kupčení s hlasy

Vládní Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána před dubnovými volbami do parlamentu čelí obvinění z masového kupčení s hlasy, píše server BBC News s odkazem na dokumentární film s názvem Cena hlasu. Snímek nezávislých tvůrců dlouhodobě mapoval praktiky, které nyní v průzkumech zaostávající strana používá ke zvrácení výsledků. Představitelé Fideszu obyvatelům maďarských žup prý nabízí třeba peníze, práci, potřebné léky nebo nelegální drogy.
27. 3. 2026

Noc s Andersenem má děti opět přivést k zájmu o literaturu

V celé řadě knihoven, škol a na dalších místech po celém Česku se chystají na Noc s Andersenem. Akce se koná každým rokem na podporu dětského čtení a čtenářství u příležitosti výročí narození tohoto dánského pohádkáře. Večerní program, či dokonce nocování mezi knihami, připravily na noc z 27. na 28. března pro zájemce stovky knihoven a škol po celém Česku, ale také v dalších zemích.
27. 3. 2026
Načítání...