Recenze: Chtít chytit Mertu. Jeho pařížské album z roku 1969 se vrací na vinylu

Legendární „pařížské“ album Vladimíra Merty, Ballades de Prague, vyšlo původně počátkem roku 1969 ve Francii – a o padesát let později v Praze na vinylu. A je milé si uvědomit, že za ono půlstoletí vůbec nezestárlo, což na debut není zrovna málo.

Šla tehdy Prahou zvěst, Merta že nahrál desku v Paříži, a bylo to něco zcela neuvěřitelného – aby ne, psal se první posrpnový rok, to zaprvé, a zadruhé desku „venku“ měl tehdy jenom Karel Gott, a to teprve pár měsíců. A teď že by Merta? A kdo to vlastně je? Jo, Karlův most a Platýz? Jarda Hutka a Karel Kryl? Aha, tak tenhle…   

Fámy se ukázaly být pravdivými, Mertovi v Paříži dlouhohrající deska skutečně vyšla. Z kolegů písničkářů měl tehdy vydanou desku pouze Jaroslav Hutka, a to ještě pouze půlku singlu, tedy jednu jedinou píseň, a Krylův Bratříček byl také teprve před vydáním. A vezmeme-li celou naši pop music (již zmíněné Gottovo západoněmecké debutové album vyšlo v říjnu 1968), Vladimír Merta byl tedy druhým „populárním“ interpretem, který měl na Západě vydanou velkou desku. Zajímavé, jen co je pravda. 

Ortodoxní folkloristé by si možná rvali vlasy, ale…

Celou polovinu z osmi písní, které Merta souhrou náhod natočil v Paříži, kde pobýval po studentské brigádě, tvoří lidovky a je vlastně zbytečné spekulovat, zda to tehdy byla z nouze ctnost, protože prostě neměl dostatek vlastních nahratelných písniček, anebo záměr. 

Ať už to totiž bylo, jak chce, album tím dostává zajímavý rozměr, kdy se lidovky a vlastní písně „netlučou“, naopak spolu krásně fungují a vlastně potvrzují i jeden z kořenů Mertova písničkářství: český folklor. Jistě, nebylo to nic novátorského, i třeba Bob Dylan jich má na svém debutu hned sedm z třinácti… Ale přece. 

Dovedu si snadno představit, že nad Mertovým podáním by si možná ortodoxní folkloristé rvali vlasy, ovšem například kombinace vyťukávaných tónů na klimpru s Mertovým zpěvem tak provařené lidovky, jakou je Kočka leze dírou, je naprosto ojedinělá – a výtečná. A třeba hned úvodní Dobrú noc je právě ve své prostotě, úvodních flétničkách i procítěném zpěvu působivější než jakékoli profesionálně a čistě zvládnuté verze lidových písní – a že jich bylo! 

Jako kdyby zde Merta ukazoval (a později to samé povrzoval na svých verzích moravských lidovek Jaroslav Hutka), takhle že se má přistupovat k odkazu lidové písně: pietně, ano, ovšem jen do určité míry, hlavně autenticky a s maximální možnou mírou otevřenosti a upřímnosti. Jen proboha žádné státní soubory písní a tanců a podobně! 

„Hieronyme, jsem sám“

Ze čtyř původních písní jistě vyniká generační Dlouho se mi zdá / Chtít chytit vítr, a to nejen pro svůj text: „Už dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu / indickejm dětem hlad nezaženu / zabloudil jsem lhostejností / nevím, jak najít cestu zpět / jmenuju se po tátovi, je mi dvacet let“, ale také díky melodii, v níž – ať již vědomě, či ne – parafrázuje harmonii Donovanovy slavné písně Catch the Wind

Dalším vrcholem jsou sedmiminutové Pomeranče Hieronyma Bosche, s textem upomínajícím na svět Kafkových próz, zvláštně zhalucinovaný: „V zavřené knize na psacím stole / postavy pláčou a potmě chodí kolem / (…) nade mnou stálo deset cizích lidí / Jako bych ležel – jeden z nich mi ruku dal /a chtěl, abych vstal // Dva z nich mě vedli průchozím domem / ptal jsem se: kam? / A oni řekli: sbohem!“ a současně zcela realistický: „Hieronyme, jsem sám / Svět se ti skládal do snů, které si k ránu maloval / Já v něm umírám.“ 

Nelze též nepřipomenout, jak si Merta poradil se svým tehdy ještě zdaleka ne tak mistrovským zvládnutím nejen všemožných kytar, ale i flétniček a harmonik – písně aranžuje střídmě, ale o to je účinek silnější. Krásně to znělo již tehdy, a dnes, díky zvukovému ošetření, ještě lépe.  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...