Charles Baudelaire zůstává i téměř po sto padesáti letech od smrti čteným básníkem. Komiks francouzského autora Yslaira se na literátův odkaz ale dívá očima jeho múzy Jeanne Duvalové. Přestože o Slečně Baudelairové, jak zní název knihy, se neví téměř nic.
„Dovol, abych dlouho, dlouho vdechoval vůni tvých vlasů, abych v ně nořil celý svůj obličej, jako žíznivý v pramenitou vodu, abych jimi pohrával rukou jako vonným šátkem, abych rozvířil vzduchem vzpomínky,“ psal Charles Baudelaire o krásné kreolce z Paříže.
Zachytil ji v básních a několika skicách, pravost dalších údajných podobizen básníkovy múzy není podložená. „Víme o ní hodně málo. Nevíme, kdy a kde se narodila, kde zemřela,“ přiznává překladatel komiksu Michal Zahálka. Ani jméno Jeanne Duvalová není jisté. Přesto tato žena prochází Baudelairovým dílem, především jeho nejslavnější sbírkou Květy zla.
„Velká živočišnost, velký intelekt, který nevycházel ze vzdělání, ale z přirozené inteligence, to jsou atributy postavy, jak ji poznáváme u Yslaira ve fikci, ale umíme si představit, že to tak mohlo být i skutečně,“ připouští Zahálka.
Vášnivý vztah, který matka neschvalovala
Baudelaire byl jako doma mezi pařížskou bohémou. Vedl nezřízený život. Jeho mysl vedle alkoholu a laudána stále víc zastíraly následky syfilidy. Vášnivá romance s Jeanne Duvalovou zřejmě začala v pařížském divadle Pantheón a trvala téměř do Baudelairovy smrti.
Smyslný vztah autor komiksu vtělil do explicitních milostných scén a surreálních obrazů. „Mnohem víc než v těch verších samotných se Baudelairova poetika promítá do výtvarného zpracování, které v sobě nese erotičnost, černý humor, intelekt i poezii,“ popisuje překladatel.
Dluhy a psychická labilita, stejně jako tlak Baudelairovy matky, která vztahu syna s kreolkou nepřála, vedly k mnoha rozchodům. Z dochovaných informací nelze říct, kdo byl čí zhoubou, zemřeli pravděpodobně na následky též nemoci. Duvalová několik let po Baudelairovi.
