V pondělí 25. ledna zemřel malíř a grafik Vladimír Suchánek. Jako vůdčí osobnost litografické tvorby se podílel na výtvarném doprovodu řady českých i zahraničních bibliofilií, ilustroval básnické sbírky, celosvětový ohlas si získala jeho exlibris. Uznání se těšila také jeho známková tvorba.
Suchánek zemřel ve věku 87 let. Byl rodákem z východních Čech. Jeho otec byl řídicím učitelem, on ale po gymnáziu nesměl dál studovat, neboť byl poslán „na zocelení do těžkého průmyslu“. Teprve později absolvoval učitelství výtvarné výchovy na Univerzitě Karlově a grafickou speciálku na pražské AVU.
„Svým zaměřením je strážce naší nejlepší tradice dvacátého století, to jest odchovancem ateliéru Vladimíra Silovského, který převzal grafickou speciálku přes T. F. Šimona, založenou Maxem Švabinským,“ prohlásil o Suchánkovi historik umění František Dvořák.
Poprvé vystavoval v rodném Novém Městě nad Metují, a to v roce 1957. Později měl téměř dvě stovky výstav doma i v zahraničí, účastnil se také řady mezinárodních bienále. Mimo jiné se stal členem Evropské akademie věd a umění.
Litografie, exlibris i poštovní známky
Osudovou grafickou technikou se pro Suchánka podle jeho slov stala litografie. „Litografie mně učarovala už v době studia na akademii. I kdy jsem si přál dělat jiné techniky, tak vždycky jsem nacházel v litografické práci tolik věcí, že jsem od litografického kamene neodešel,“ vysvětloval.
Významnou součástí Suchánkovy tvorby se stala exlibris, tedy knižní vlastnické značky. „První exlibris si u mě objednal doktor Samšiňák, což byl biolog, pro kterého jsem dělal exlibris s námětem roztočů,“ vzpomínal výtvarník.
„Setkal jsem se se sběrateli, kteří dávali přednost nikoliv námětu, ale tomu, jak se s tím autor vypořádá, takže mi dávali svobodu. Dělal jsem exlibris jako parafráze mých volných grafických listů a možná že právě to přispělo k tomu, že jsem se zařadil mezi takzvané žádané autory.“
Grafik, jehož „podpisem“ se stala spirála a ženská tvář, se věnoval i poštovním známkám. „O dvě z nich jsem velmi stál. V prvním případě se jednalo o známku ke stému výročí narození významného českého fotografa Josefa Sudka, námětem mé druhé známky se staly Vánoce,“ přiznal před lety. Proslavil se také známkou k miléniu sv. Vojtěcha, která vyšla i v Německu, Polsku, Maďarsku a ve Vatikánu.
Hrající výtvarník
Vladimír Suchánek prokázal také hudební talent, i pod vlivem rodiny, v níž se „muzicírovalo“. On sám již v gymnaziálních letech hrával na saxofon v novoměstském Melody Clubu. Později vystupoval jako klarinetista hudebního sdružení Grafičanka, které spoluzaožil při oslavě narozenin malíře Kamila Lhotáka. Hráli v ní i další výtvarníci, například Jiří Slíva, Jaroslav Hořánek nebo Jiří Anderle.
Suchánek se angažoval také ve spolkovém životě, už v roce 1969 se stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, kterému pak v letech 1995 až 2015 předsedal. Otec tří dětí byl také nositelem medaile Za zásluhy, kterou mu v roce 2006 udělil prezident Václav Klaus.
